MS Astoria 2006

Úvodem

Tento cestopis z lodi MS Astoria vznikal průběžně při mé cestě v roce 2006; na webu byl však umístěn jen asi 2 roky. Po téměř deseti letech, kdy jsem se rozhodl zaktualizovat své stránky včetně mých poznámek z cest lodí, jsem v něm provedl jen několik málo změn a opět Vám jej nabízím.

1. cesta: Istanbul - Venezia

Jak jsem se k možnosti jet hrát na loď dostal a jak rychle vše proběhlo, jsem už zmínil v předmluvě. Od dotazu, zda bych chtěl jet, přes rozhodnutí a zařízení všecho potřebného, uteklo sotva 5 pracovních dní a už jsem seděl na palubě letadla z Vídně do Istanbulu. Tento let trvá něco málo přes 2 hodiny, to si vlastně ani nezdřímnete. Ostré dopolední slunce nad Istanbulem slibovalo horký den, z klimatizovaného letadla však záliv i město vypadaly velmi příjemně, pohodově a přátelsky. Celý tento pocit však okamžitě zmizel po vyzvednutí zavazadel.

2. cesta: Venezia - Gibraltar

O tom, jak to v Benátkách vypadalo, jste si mohli přečíst už na konci minulé kapitoly - nikam ven jsem se nedostal. Naštěstí jsem v tomhle městě nebyl poprvé (a ani naposledy), tak mě to až tak nemrzelo.

3. cesta: Gibraltar - Bremerhaven

Do Gibraltaru (který se sice nachází na jihu Španělska, ale od roku 1713 patří Velké Británii) jsme připluli 26. května 2006 o půl druhé odpoledne. Přestože jsme stále ještě byli ve vodách Středozemního moře, přivítalo nás počasí typicky britské (na rozdíl od Británie se v Gibraltaru jezdí „normálně“ – vpravo).

4. cesta: Do Norska a zpět

Do německého přístavu Bremerhaven jsme dorazili s MS Astoria 3. června 2006 časně ráno. Terminál v přístavu byl opravdu luxusní - připomínal spíš terminál letištní - prosklené koridory, kavárny, pojízdné schody, všechno vypadalo zánovně. Naši kolegové - saxofonista a basista se vylodili a místo nich přišli do kapely noví kolegové. Pomalu jsem se seznamoval s novým spolubydlícím, když mi kapelník donesl dopis. Byla to faktura za lékařské ošetření ze dne 24. května, kdy mi bylo kvůli houpání lodi zle a doktor mi musel dát injekce (pokud si nevzpomínáte, mrkněte do 2. cesty). Když jsem dopis (tedy přesněji fakturu) otevřel, málem mě to porazilo… Na papíru byla napsána částka přesahující 116 Euro! Hmmm, to není špatný kšeft, dávat lidem na lodi první pomoc. Naštěstí mi tuto částku - díky tomu, že mám připojištění do zahraničí - proplatí pojišťovna doma po návratu.

5. cesta: Za polární kruh

Po prvním krátkém výletu do Norska jsme se do této krásné severské země opět vraceli - a tentokrát nejen na její okraj, ale až na nejsevernější bod nejen tohoto království, ale samotné kontinentální Evropy - tedy na Nordkapp. Tento mys leží daleko za polárním kruhem, jeho přesná poloha je 71°10´21´´ severní šířky - ale k tomu se dostaneme...

6. cesta: Severní moře

Severní moře. Nevyzpytatelná vodní plocha mezi Dánskem na východě, Velkou Británií na západě a samozřejmě Německem (mimo jiné) na straně jižní. Přístav Bremerhaven, ležící v ústí řeky Vezery do tohoto moře, se opět stal místem, kde jsme vyměnili pasažery, abychom se s nimi vydali na výletní cestu Severním mořem - právě přes všechny výše vyjmenované země.

7. cesta: Okolo Velké Británie

Během července jsem si udělal malou dovolenou a zajel na 4 týdny domů. Na lodi mě po tuto dobu vystřídal můj kolega a kamarád, který s Astorií absolvoval celkem 2 cesty. První cesta vedla okolo Norska, pak dále na sever po Severním ledovém oceánu, až na souostroví Špitzberky a zase zpět. Počasí se jim opravdu vydařilo a krajinu na Špicberkách snad není třeba komentovat.

8. cesta: Opět na Nordkapp

Do německého přístavu Bremerhaven jsme dorazili 10. srpna 2006 v ranních hodinách. V tu stejnou dobu likvidovali místní požárníci zbytky požáru (trvajícího přes 2 dny) na jedné z lodí, která tu byla na opravě v suchém doku. Ještě v posledních hodinách před zakotvením nebylo jasné, zda Astoria nezamíří do jiného z okolních přístavů - kvůli bezpečnosti. Když začne hořet loď, jsou to především barvy, které oheň rozšiřují. Díky tomu vznikají nedýchatelné a životu nebezpečné zplodiny. Naštěstí se oheň podařilo nad ránem uhasit a naše loď mohla v klidu zakotvit u svého "mateřského" mola.

9. cesta: Baltské moře

Po vyložení pasažérů v Bremerhavenu jsme se s Astorií přesunuli do nedalekého přístavu Kiel. Tohle město je podobné, jako Bremerhaven - velký přístav, pár ulic v centru se spoustou obchodů... Ale hned naproti kostelu z červených cihel je malá pivnice, která si vaří vlastní pivo. Pokud se sem někdy podíváte, určitě Vám doporučuju pár "kousků" ochutnat, jako jsme to udělali my. Po pár pivečkách jsme vesele vyrazili za duhou k prvnímu cíli naší nové cesty - k hlavnímu městu Estonska: Tallinn.

10. cesta: Pobaltí podruhé

Již podruhé za sebou jsme se vydali na plavbu Baltským mořem. Plán cesty byl stejný jako minulý týden - přes Estonsko směrem k hlavnímu cíli cesty - k ruskému Petrohradu a pak zpět přes hlavní města Finska a Švédska - Helsinki a Stockholm. Z německého přístavu Kiel jsme vyplouvali 30. srpna odpoledne. Čekal nás tradičně jeden den na moři a pak opět hlavní město Estonska - Tallinn.

11. cesta: Pobaltí potřetí

7. září 2006 jsme opět (tentokrát již naposledy) dorazili do severoněmeckého přístavu Kiel. Tato třetí cesta Baltským mořem byla od těch dvou předešlých trošku rozdílná – a to nejen navštívenými místy, ale také tím, že jsme se na jejím konci vraceli zpět do Severního moře a do přístavu Bremerhaven. Třetí odlišností bylo, že se mi podařilo domluvit pro jednoho člena mé rodiny tzv. family travel – ale o tom až později. Zatím nás čekalo ve 20:00 vyplutí z Kielu, pak den na moři a po něm první zastávka - litevské město Klaipeda.

12. cesta: Bremerhaven - Monaco

Během návratu z poslední cesty po Baltském moři jsme dne 18. září 2006 projížděli plavebním kanálem z Kielu do Bremerhavenu. Je to uměle vytvořený průplav, několik desítek metrů široký, po obou stranách jsou cesty plné mávajících turistů, za nimi vesnice, rozlehlá pole a zelené louky s pasoucími se krávami. Do přepouštěcí komory jsme vjížděli o půl 4 odpoledne a kanálem jsme proplouvali celou noc. Následující den v Bremerhavenu jsme samozřejmě věnovali nákupům. Výprodej na konci léta tady opravdu stojí za to - boty za 3 Eura, kalhoty za 5, svetry za 7... Nákupní tašky se nám během pětikilometrové cesty z centra města do přístavu pěkně pronesly, ale svůj efekt to mělo. Vybaveni spoustou nových věcí jsme pro letošní rok definitivně opustili německý přístav a vydali se směrem na západ k anglickému městu Dover.

13. cesta: Monaco - Venezia

Monaco, Monte Carlo. Malé město na svahu, plné luxusních hotelů, sportovních aut, modelek, světových celebrit, milionářů a kasín. Monte Carlo je vlastně jediné město v knížectví Monaco; jeho hlavou je kníže Reinier. Celý tento městský stát lze z přístavu vidět jako na dlani...

14. cesta: Venezia - Monaco

Pokud se řekne slovo "říjen", každému z nás se pravděpodobně vybaví zažloutlé listí, které vítr prohání po ulicích a koncem tohoto měsíce možná i první mrazíky, které nás nutí definitivně vyměnit sandály a trička za pevné boty a svetry. Většinou – v poklusu z práce do práce nás ani nenapadne přemýšlet o tom, že o pár stovek kilometrů dál to může vypadat jinak – líp, nebo hůř. Stačí však jen objet Evropu. Zatímco koncem srpna začínalo listí na stromech ve finských Helsinkách skoro padat, tak v Itálii není v první polovině října ani náznak, že by listí mělo začít osychat. Stromy jsou zde krásně zelené, modrá obloha skoro bez mráčků a sluníčko pálí ze všech sil…

15. cesta: Nice - Gran Canaria

Jak už jsem na konci minulé cesty předeslal, místo do Monaca jsme dopluli do francouzského letoviska Nice. Důvodem, proč jsme nezakotvili v Monacu, jak bylo původně naplánováno, bylo plné přístaviště. Kdyby měla výměna pasažérů probíhat na kotvě (což by znamenalo stěhovat z lodi a na loď pomocí tendrů nejen pasažéry, ale také zavazadla, tak by se z toho posádka asi zbláznila – a trvalo by to o den déle). Naštěstí je Nice od Monaca vzdáleno jen 20 kilometrů.

16. cesta: Gran Canaria - Malta

Las Palmas na ostrově Gran Canaria je s cca 370.000 obyvateli největším městem španělského autonomního společenství Kanárské ostrovy. Společně s městem Tenerife (od kterého leží 106 kilometrů směrem na východ) jsou hlavními městy tohoto souostroví. Je to opět jedno z míst, které je celoročně vyhledávané turisty.

17. cesta: Malta - Venezia

Jak už jsem uváděl na minulé cestě: když člověk cestuje po světě (alespoň v roce 2006), nenarazí na internetové připojení úplně všude. Samozřejmě se snažíte využít každého možného připojení, i když třeba není moc dobře zabezpečené. Tak se stalo, že můj počítač chytil virus a musel jsem psaní cest na pár dní přerušit, než se mi podařilo počítač přeinstalovat. Z tohoto důvodu jsou zápisky z této cesty velmi stručné. Navíc se ve středomoří objevilo i špatné počasí, tak se nedařilo vlastně ani fotit. Na té další – poslední – cestě s lodí Astoria v roce 2006 se to pokusím vynahradit.

18. cesta: Středozemní moře

Na začátku listopadu jsme připluli do italských Benátek, kde jsme vyložili pro letošní rok poslední skupinu německých turistů. Před tím, než loď odjela na generální opravu do suchého doku, podnikla ještě jednu plavbu, a to s americkými turisty, kteří si loď na 14 dní pronajali – proto se původně tato poslední kapitola jmenovala Američané v Evropě. Během americké cesty není už na lodi ani show coordinator, ani balet - kapela tedy nemusí hrát žádné show, hraje jen taneční muziku a má relativně dost volna.