1) 9. září 2006 - Klaipeda, Litva
Opravdu jsem dlouho přemýšlel, co se dá o tomto městě napsat. Kromě muzea jantaru a muzea hodinek zde ani moc zajímavých věcí není. Je to přístavní městečko se starou čtvrtí, ve které stojí jedno divadlo a několik starších domů, pár restaurací, jedno náměstíčko s trhem.
Životní styl se dal v této době přirovnat k našim poměrům po revoluci v roce 1989. Na ulicích se objevují ojetá zahraniční auta, domy jsou neopravené. Sem tam se místo záclon objevily v oknech noviny, hladová zvířata se toulají po ulicích. Jednou z mála nových staveb je hotel, jehož dvě budovy (které vypadají jakoby křivě rozříznuté) se tyčí nad starou zástavbou.
Víc jsme toho ve větrném počasí neviděli. Tolik tedy letmý pohled do litevské Klaipedy. Další program: směr sever, opět den na moři a pak hlavní město Estonska - Tallinn.
2) 11. září 2006 - Tallinn, Estonsko
Díky tomu, že nás tento den nečekala žádná show, mohli jsme do města vyrazit už ráno. Počasí se opravdu vydařilo. Došli jsme až k hlavní dominantě města - ke katedrále Alexandra Něvského. Náměstíčko mezi katedrálou a vládní budovou, která je naproti, bylo tentokrát skoro liduprázdné; do objektivu se mi připletl jen jeden "turista" – tedy můj „family travel“. :-)
Uvnitř chrámu bylo několik věřících, pár turistů a na kůru zkoušel sbor. V katedrále stále platí přísný zákaz fotografování... Takže na té fotografii vlevo je jen detail krásných vstupních dveří, na pravé fotografii je rychlý záběr na oltář této pravoslavné katedrály.
Po prohlídce jsme si sedli na lavičku a dali si malou svačinku. Pak jsme pokračovali v prohlídce starého města. Uličky Tallinnu jsou úzké, křivolaké, ale taky hezky zdobené.
Během prohlídky města jsme navštívili Vám již dobře známá místa - městskou radnici, nejstarší fungující lékárnu na světě, kostel svatého Olafa z roku 1267 a pár dalších míst, které jste mohli na fotkách vidět už minule a předminule.
V 5 hodin odpoledne zvedla Astoria kotvy a zamířila směrem na východ k jednomu z nejkrásnějších měst světa - Petrohradu. Pohledem na estonské vlajky v přístavu jsme se s hlavním městem této země definitivně rozloučili.
3) 12.-13. září 2006 - St. Petersburg, Rusko
V Petrohradu jsme opět strávili 2 dny. Tentokrát naše loď kotvila v centru, takže cestování autobusy bylo o dost kratší než minule. První den jsme vyrazili opět na celodenní výlet po městě spojený s návštěvou Peterhofu; tentokrát v opačném pořadí než minule.
Prohlídka města
Během vyhlídkové jízdy jsme opět navštívili nejvýznamější památky Petrohradu (oproti minule jsme vynechali klášter Smolnij). Některé z nich jsme viděli jen z autobusu, u jiných jsme udělali malou přestávku.
Mariinsky theatre
jeden z nejlepších světových baletů, fungující od října 1860; místo, kde měly premieru díla Rimskeho-Korsakova, Musorgskeho či Čajkovského (naši turisté měli opět možnost jít večer na Labutí jezero).
Katedrála svatého Izáka
Největší katedrála ve městě, dnes funguje jako muzeum; v parku za ní socha cara Petra Velikého, kam se chodí fotografovat novomanželé.
Naproti stojící socha cara Nikolase I. a petrohradská radnice.
Zimní palác, Ermitáž a Alexandrův sloup
Sloup cara Alexandra stojí na náměstí naproti Zimnímu paláci. (Zimní palác dnes slouží jako hlavní ze čtyř budov Ermitáže.)
Ještě jednou Zimní palác
tentokrát z pohledu od řeky Něvy. (Jen pro informaci - v celé Ermitáži se nachází tolik obrazů a soch, že kdyby jste se
u každého exponátu zastavili na jednu jedinou minutu, strávíte zde 8 let.)
Křižník Aurora,
který svým výstřelem zahájil revoluci v říjnu roku 1917.
Chrám vykoupení
ve kterém byl zabit car Alexander II.; dnes funguje jako muzeum (tentokrát byl čas vyfotit chrám z obou stran).
Pak už jen následovala cesta na oběd. Menu bylo jako minule - boršč, vepřové maso s bramborem, červené víno, kafe a zákusek. Takto posilněni jsme se vrátili do autobusu a zamířili k Petershofu.
Petershof
Z návštěvy tohoto carského sídla Vám dnes nabízím jen pár fotek z exteriérů; pohledy do interiérů můžete vidět v minulé cestě. Jedna z fontánek v horní zahradě:
Několik detailů z hlavní fontány na dolní zahradě...
... a samozřejmě celkový pohled ze spodní strany směrem k paláci, tentokrát i s mým tátou.
To už byl nejvyšší čas se vydat parkem směrem k přístavišti. Prošli jsme okolo plavebního kanálu, který nese jméno cara Petra Velikého, a pak už jsme nastoupili na loď, která nás odvezla po řece Něvě až k autobusu. Ten nás v přístavišti naložil a odvezl o 200 metrů dál, kde kotvila naše Astoria. Zde náš celodenní výlet skončil.
Kateřinský palác
Druhý den ráno jsme vyrazili (opět s turisty) na výlet k dalšímu carskému sídlu, které nese jméno manželky cara Petra Velikého - Kateřiny Veliké. Tento palác se nachází asi hodinu cesty autobusem od centra Petrohradu; v satelitním městečku, které nese jméno ruského spisovatele Puškina. Jedná se opět o komplex několika desítek budov, které stojí v obrovském parku o rozloze více než 1000 hektarů. Hlavní část byla postavena ve velice krátké době - v letech 1752 - 1756. Autorem paláce je (podobně jako u kláštera Smolnij) B. F. Rastrelli, jehož oblíbenou barvou byla modrá. Proto se není čemu divit, že celý palác (podobně jako klášter Smolnij) má převážně modrou barvu. O rozloze a velikosti objektu se můžete přesvědčit na fotografii, která je kopií z informačního letáku.
Pokud v Petershofu byly při stavbě použity stovky kilogramů zlata, při stavbě toho sídla to byly doslova tuny vzácných kovů - stačí malý pohled na bránu paláce.
Díky tomu, že jsme ráno vyrazili velmi brzy, byli na nádvoří před palácem první. Být zde o 10 minut později, takovýto snímek vstupních dveří bez turistů by se mi pořídit nepovedlo.
Rychle do šaten (jak do Petershofu, tak do Kateřinského paláce se nesmí vstupovat v bundě nebo s batůžkem větším než 30 x 20 cm), pak nazout pantofle a prohlídka interiéru může začít.
Vstup do paláce je (podobně jako v Petershofu) po zdobených schodech. Jen místo zlata byl použitý štuk.
Schodiště je asi jediné místo, kde žlutý kov nenajdete. Zato v sousedním sále je ho až nad hlavu.
Stejně tak i v ostatních místnostech; všude, kam se člověk podívá...
Není však jen na stěnách Najdete ho i na nábytku, na soškách, na stropě...
Teď však na chvíli zapomeňte na všechnu tu nádheru a pozorně se zadívejte na následující fotografie. Je na nich ten stejný obrázek. Ten první je z roku 1945, těsně po zpětném dobití paláce rudou armádou a ten druhý z roku 2006. Je neuvěřitelné, kolik práce a materiálu muselo být použito při rekonstrukci paláce až do dnešní podoby.
Kromě štuků, nástěnných maleb a dřevěných parket musel být podle dobových záznamů zrekonstruován i nábytek, kachlová kamna a obrazy. Ještě několik pohledů do místností...
Ale to pořád není vše. Tou nejcennější záležitostí v paláci je Jantarová komnata, která je často považována za osmý div světa. Vezmeme-li v úvahu, že ustupující německá armáda ji celou rozebrala a odvezla, musely být náklady na rekonstrukci této místnosti nedozírné. Dnes je komnata opět kompletně obložena jantarem. Vevnitř platí přísný zákaz fotografování, hlídají tam 2 zřízenci, proto jsou fotografie mnou pořízené v trošku nezvyklých úhlech a malinko rozmáznuté; nebylo moc času zaostřovat. :-) Já vím, že se to nemá, ale copak jsem si to mohl nechat ujít?
Velká část paláce je stále ještě v rekonstrukci, takže zde naše prohlídka interiérů končí. Před námi byla krátká procházka po rozlehlé zahradě, která je plná altánků, soch, květinových záhonů, jezírek a dalších budov.
Pomalou chůzí jsme obloukem došli zpět až k zadnímu vchodu do paláce. Následující fotografií jsme se se sídlem Kateřiny Veliké rozloučili.
O kousek dál nás naložil autobus a odvezl zpět k lodi. K večeru jsme zvedli kotvy a vyrazili směrem k zapadajícímu slunci.
4) 14. září 2006 - Helsinki, Finsko
Co bych Vám tak o Helsinkách ještě napsal? Snad jen to, že jsme zde měli tentokrát opravdu nádherné počasí. Bylo krásně teplo, nebe bez jediného mráčku, takže procházka po městě byla opravdu super. Navštívili jsme několik památek, jednu kavárnu, park v centru a přes malý trh na nábřeží jsme se vrátili na loď a odpočívali na horní palubě naší lodi. No uznejte sami - copak se dá v takovém počasí dělat něco jiného?
5) 15. září 2006 - Stockholm, Švédsko
Zdálo byse, že čím víc se blíží podzim, tím je počasí na severu lepší. Stejně jako včera v Helsinkách i dnes bylo krásně jasno a teplo.
Udělali jsme si tradiční procházku centrem hlavního švédského města - okolo královského paláce až k stockholmské radnici (kde se předávají Nobelovy ceny) a pak přes nákupní uličku zpět. Po cestě jsme nakoukli do pár obchůdků, zastavili se na kafe a taky jsme narazili na českou pivnici.
Tolik naše letošní poslední návštěva Švédska. Chcete-li více fotografií z tohoto města, mrkněte do předchozích cest.
6) 16. září 2006 - Visby, Gotland, Švédsko
Městečko Visby se nachází v nádherné krajině ostrova Gotland, který patří k Švédskému království. Je to naprosto překrásné místo. I přes to, že jsme zde kotvili jen dopoledne, stihli jsme v sobotním ránu městečko se starými domy projít.
V centru se nachází celkem 3 staré kostely. V průběhu století prožily mnoho útoků a tak se z většiny z nic zachovaly jen trosky. Jako na příklad v případě kostela svaté Kateřiny. Obrovská katedrála, jejíž základy byly položeny už v roce 1233, byla v 17. století zničena při požáru. Co se z ní dochovalo, můžete vidět na fotografiích.
Podobný osud postihnul i další stavby, jako třeba Drottenův kostel z 13. století. Jen jedna katedrála zůstala všech pohrom ušetřena. Je to kostel zasvěcený svaté Marii. Základy jsou z roku 1225, rekonstruován byl v roce 1572.
Všechny 3 věže mají dřevěnou nadstavbu, vchod do kostela je hezky ozdoben.
Stejně tak, jak byl upravený a čistý z venku, byl i uvnitř. Okna pravděpodobně prošla rekonstrukcí, modernější pojetí obrazů však nebylo nijak ke škodě.
Co však bylo na kostele zvláštní, bylo množství nástrojů. Kromě jedněch varhan na kůru a dalších dvou menších nástrojů, z nichž jeden byl umístěn u kazatelny a druhý v boční lodi u vchodu (všechny jsou na fotkách), byl ještě vedle oltáře jeden malý pozitiv a na druhé straně klavír.
Tolik tedy prohlídka krásného a malého přístavního městečka Visby na ostrově Gotland. Tímto panoramatickým pohledem pořízeným nad kostelem svaté Marie se se Švédskem loučíme.
7) M/S Astoria
Spousta z Vás se mě ptala, jak to uvnitř lodi vypadá. Úvodem tedy několik technických údajů:
M/S Astoria (M/S je německá zkratka pro motorovou loď) byla poprvé spuštěna na vodu 4. prosince 1981. Váží 18´591 tun. Je 164 metrů dlouhá, 22 metrů široká a 44 metrů vysoká. Její ponor je 6 metrů. Hlavní pohon obstarávají 4 osmiválcové motory od firmy MAN s výkonem dohromady 13 200 kW. Maximální rychlost lodi je 35 km/hod. Průměr lodního šroubu je 3,5 metru.
Kapacita lodi je 500 pasažerů a 260 členů posádky. Klientelu tvoří převážně němečtí turisté. Posádku tvoří přibližně 16 národností - nejvíce z Ukrajiny (námořníci), z Filipín (kuchaři) a z Německa. Zbytek je převážně ze zemí z bývalého východního bloku - Bulharsko, Rumunsko, Chorvatsko, Maďarsko, Slovensko (6 lidí) a Česko (4 členové posádky). Dále je zde zastoupeno i Turecko, Anglie, Korea, Španělsko, ...
Teď krátká exkurze. Tohle je ona (zakotvená 11. června 2006 v norském fjordu Flam).
Loď má celkem 10 palub. Nejnižší - paluba E - se nachází pod hladinou. Jsou zde prádelny a strojovna.
Na palubě D se nachází kajuty pro posádku. Většinou je zde jedna dvoupatrová postel, skříň, stolek s židlí a televize. Záchod se sprchou je společný se sousední kajutou.
Na palubě C jsou v přední části lodi stejné kajuty pro posádku – jako je ta naše. Uprostřed paluby se nachází krytý bazén se saunou.
Naproti bazénu je kantýna, kam chodí posádka na oběd. Zároveň toto místo slouží jako crew bar (bar pro posádku, otevřený denně od 21.00 do 1.00 ráno dalšího dne).
Vzadu na této palubě je i malá nemocnice.
Následuje samozřejmě paluba B, kde jsou kajuty pro pasažéry. Přibližně v místech nad bazénem je Beauty salon (kadeřnictví, masáže, pedikúra...) a Auditorium - malý sál s rozladěným klavírem.
Paluba A je velmi podobná, jen místo Beauty salonu a Auditoria jsou zde kanceláře a recepce. Pokud už si nevzpomínáte, jak vypadá kajuta pro pasažéry, tak Vám nabízím ještě jednou jedny z prvních fotek, které jsem zde na webu měl v době, kdy jsem na loď poprvé (v květnu 2006 v Turecku) nastoupil a v jedné takové bydlel.
Nad palubou A je "Promenade deck". Na této palubě se v přední části lodi nachází sál pro 500 lidí - Astoria Lounge. Úplně na špici je naše pracoviště.
Ve střední části lodi je capitan´s club; bar, kde každý večer hrává klavírista. Vedle kapitánského klubu jsou dva obchůdky - jeden s oblečením a drogerií a druhý se šperky a značkovými hodinkami.
V zadní části lodi je Waldorf restaurant - jídelna, kde se stravují turisté.
První paluba, kde se dá vyjít na čerstvý vzduch, je "Boat deck". Jsou zde lepší pasažérské kajuty a také 8 záchranných člunů.
Ještě o jedno patro výš je "Bridge deck". Na přídi je hlavní řídící centrum lodi. Hned za ním jsou nejluxusnější kajuty lodi. Jen pro Vaši informaci - rozdíl v ceně mezi nejlevnější kajutou na palubě B a senátorskou kajutou na bridge decku je pětinásobný. Na zádi lodi se nachází Clipper salon a za ním otevřený bazén se slanou vodou.
Bridge deck je zároveň poslední paluba, kam se dá dojet výtahem. Na "Sun deck" (neboli na sluneční palubu) už musíte po schodech. Na špici a na zádi lodi se nachází lehátka pro pasažéry a uprostřed lodi je malé hřiště se sítí a dvěma koši (takže se zde dá hrát volejbal, nohejbal, basketbal nebo fotbálek) a v rohu stojí také stůl na stolní tenis.
Na nejvyšší palubu lodi mají přístup pouze členové posádky. V zadní polovině lodi se sem dá dostat pouze po žebříku. Je tam nádherné místo za komínem, kde se dá v závětří nerušeně opalovat, číst, nebo jen odpočívat na čerstvém vzduchu.
Tolik tedy krátká prohlídka lodi Astoria.
8) Závěr kapitoly
Poslední den plavby jsme strávili na moři. V pondělí, 18. září ráno jsme propluli kielským plavebním kanálem až do přístavu Bremerhaven.
Ještě v rychlosti mapa naší cesty:
Formát pro tisk