1) 6. říjen 2006 - Venezia, Itálie
Krásným příkladem je třeba tato fotka, na které je vyfocený jeden z benátských mostů přes kanál, který se nachází poblíž akademie. Všude slunce, teplo a stromy se zelenají.
To, že je italské město Venezia (česky Benátky) postavené na ostrůvkách a mezi domy jsou plavební kanály s loďkami a gondolami, které proplouvají pod desítkami mostů - to vše asi není nutno uvádět. Stejně tak asi není třeba mluvit o dlouhé historii města; stačí se podívat z některého mostu na okolní domy...
Plavební kanály však nejsou jedinou věcí, která stojí v Benátkách za vidění. Asi nejznámějším místem v tomto městě je náměstí svatého Marca se stejnojmenným chrámem a dóžecím palácem. Na náměstí a v jeho okolí žijí stovky holubů, kteří se nechávají ochotně krmit a fotografovat od turistů.
Pokud se řekne "Itálie", tak se Vám může vybavit výborná pizza, zmrzlina, písečné pláže, Ferrari, nebo třeba šikmá věž v Pise. Benátky jednu takovou podobnou naklánějící se věž mají taky. Její náklon je způsoben tím, že z jedné strany stojí přímo u kanálu a voda ji z této strany podmáčí.
S Itálií je pro mě (jako pro muzikanta) velice úzce spjat ještě jeden pojem - italští houslaři. Navštívili jsme v Benátkách muzeum, kde můžete vidět nejen originály houslí, ale také violoncella, violy da gamba, liry a spousty dalších historických nástrojů, z nichž některé jsou více než 300 let staré. Na fotografii uprostřed je kontrabas od cremonského mistra Amati z roku 1670. Vpravo - pro srovnání velikosti - viola da gamba.
Pro ty, které staré hudební nástroje nezajímají (možná snad jen z finanční stránky - ceny těch nejstarších nástrojů se pohybují v astronomických výškách) a mají raději fotky s pobřežím se slanou vodou a domy nasvícené odpoledním sluncem, pro ty je tady na závěr tento obrázek s v dálce kotvící Astorií.
2) 7. říjen 2006 - Split, Chorvatsko
Město Split pro mě představovalo spousty neurčitých vzpomínek. Jedna vzpomínka patřila mému dětství, kdy jsem Splitem projížděl s rodiči (to mohlo být přibližně okolo roku 1983), ta druhá vzpomínka byla z května letošního roku, kdy jsme zde kotvili, ale na prohlídku města nebyl čas. Dnes se to konečně podařilo.
Historické centrum je od přístavu vzdálené sotva pár stovek metrů. Silnice je z jedné strany lemována přístavním molem a z druhé strany stánky se suvenýry a s oblečením, jejichž řada končí až u starého vstupu do centra.
V samotném centru města leží trosky Diokleciánova paláce; je to nejzachovalejší památka na období vlády tohoto panovníka. Z celého komplexu se v nejlepším stavu dochovala věž chrámu.
Ze sousedních staveb se dochovaly jen holé zdi s vysokými oblouky.
Diokleciánův palác se však neskládal jen z pozemních staveb. Jeho součástí byly i rozsáhlé podzemní chodby, které byly zásluhou UNESCO v posledních dvaceti letech opraveny a zpřístupněny návštěvníkům. Své útočiště před sluncem zde našli i prodejci suvenýrů.
Kromě trosek paláce a chrámu se uvnitř města samozřejmě také nachází spousty křivolakých a úzkých uliček, které ústí na malá náměstí s kavárnami a s vyleštěnou kamennou dlažbou.
Celé centrum není obehnáno hradbami, jak tomu u starých měst bývá, ale jen vysokou zdí se spoustou malých oken, které patří k bytům umístěným uvnitř opevnění.
To už byl pohled, který jsme viděli na zpáteční cestě k lodi. Před námi bylo před tisíc kilometrů - tedy noc, den a další noc na moři - k další zastávce naší cesty.
3.) 8. říjen 2006 - Tornádo
V tento den jsme dopoledne odehráli Frühschoppen, uklidili nástroje a po zkoušce na večerní show jsme všichni v klidu relaxovali. Po třetí hodině odpoledne u mě zaklepal náš kapelník a řekl mi, ať se rychle podívám z okna. Stačil jeden pohled. Popadnul jsem fotoaparát a rychle vyběhl z kajuty všech sedm pater nahoru, aby se mi podařilo pořídit následující snímky.
Vidět takhle zblízka tornádo, to se nepoštěstí každý den. Ani starší námořníci nepamatovali, že by něco podobného dřív viděli na vlastní oči. Natož aby se poštěstilo vidět hned dvě tornáda vedle sebe nedaleko pobřeží. Naštěstí kapitán lodi o blížícím se nebezpečí včas věděl a tak vedl loď velkým obloukem okolo epicentra obou tornád.
Pokud jste se dobře zadívali na předchozí fotografii, mohli jste vidět 2 malé šedé chuchvalce vznášející se nad vodou, ze kterých stoupá šedá čára k tmavému mraku. Teď si to levé tornádo přibližme.
Na obou fotkách můžete vidět, jak vzdušný vír (vzdálený asi 10 kilometrů od naší lodi) zdvihá z hladiny moře hektolitry vody; část vody padá zpět do moře a to, co je uvnitř tenké spirály tornáda, stoupá k hustému mraku.
Od spirály tornáda, které zdvihalo vodu z moře, se táhnul černý mrak až nad naši Astorii. Na tomto konci se točily černé chuchvalce, které se neustále zrychlovaly a ze kterých každou chvíli vyletěl blesk.
Skvělá podívaná. Netrvalo to ani 5 vteřin a spustil se liják spolu s padajícími ledovými kroupami. V mžiku nebylo díky husté mlze okolo lodi vůbec nic vidět. Déšť trval několik minut a ustal tak rychle, jak začal.
Opravdu nádherný přírodní jev - podobně jako třeba polární záře. Jediný rozdíl je v tom, že pokud vjedete do polární záře, nestane se Vám vůbec nic. Jak jsme se druhý den dozvěděli, v tornádu, které jsme viděli a které se přehnalo i po pobřeží Malty, zmizel jeden motorkář i s motorkou...
4.) 9. říjen 2006 - Valetta, Malta
Na Maltě bylo počasí stejné jako minule - slunce pálilo ze všech sil a obloha byla skoro bez mraků (posledně jsme zde byli koncem května). Jen pro zopakování: Malta je bývalá britská kolonie, proto se zde jezdí vlevo. Dnes je Malta samostatný stát a je členem EU.
Vyrazil jsem opět nahoru směrem k parlamentu...
... a pokračoval až na vyhlídku, odkud byl nádherný pohled na celé město a stejně tak i na zahradu.
Navštívil jsem i Baziliku svaté Marie. Pořídit fotky interiérů nebyl takovým problémem; za to pořídit celkovou fotku z venku se mi v úzkých uličkách nepodařilo. Teprve až z pobřeží jsem pořídil alespoň fotky kupole.
Celá bazilika je postavena z vápence, podobně jako ostatní stavby ve městě - na příklad kostel svatého Jana (který dnes chrání UNESCO) nebo justiční palác.
Když se dostanete až na konec města, k pobřeží, můžete si udělat malou procházku okolo starých hradeb, které dodnes chrání město před většími mořskými vlnami. Voda je Maltě krásně čistá a průzračná, zaplavat si zde je opravdu nádhera (ta rozmáznutá šmouha na druhé fotografii, to je má maličkost).
To už byl ale čas vrátit se na loď a vyrazit na další zastávku - do italské Messiny.
5) 10. říjen 2006 - Messina, Itálie
Sicilské město Messina leží na obou stranách úžiny mezi evropským kontinentem a Sicílií. Několik desítek kilometrů odsud můžete najít sopku Etnu.
Tam jsme se bohužel nedostali - ne, že bychom se tam nepokusili dostat, ale sehnat na Sicílii autobusový spoj je opravdu nadlidský výkon. Zůstali jsme ve městě; dopoledne jsme věnovali prohlídce několika pamětihodností. Snad nejznámější památkou je kostel panny Marie. Opravdu monumentální stavba, uvnitř níž si připadáte jako trpaslík.
Odpoledne, po obědě jsme vyrazili ven na kolech. Chvíli jsme se koupali v moři, chvíli sušili a zbytek času jsme si užívali radostí italského šíleného silničního provozu... :-)
6) 11. říjen 2006 - Neapol, Itálie
Další italské město, které se nachází v blízkosti sopky. Tentokrát je to legendární sopka Vesuv, které v minulosti pohřbila město Pompeje. Při dobrém počasí je vulkán viditelný z moře; dnes byl bohužel schován v mlze.
Pokud byl včera v Messině šílený provoz, tak provoz v Neapoli je naprosto nepochopitelný. Semafory nikdo nesleduje, motorkáři jezdí bez přileb, někteří mají v ruce cigaretu, jiní mobilní telefon a v klidu okopávají okolo jedoucí auta a chodce. Všichni šoféři aut jezdí s rukou na klaksonu - no jedním slovem chaos. Za celé několikamilionové město přikládám dnes jen jeden obrázek; nebojte se ale, určitě se sem letos ještě vracíme.
7) 12. říjen 2006 - Livorno, Pisa, Florencie - Itálie
V poledne zakotvila Astoria u mola italského městečka Livorno. Jakmile bylo možné se dostat z lodi, vyrazili jsme městskou hromadnou dopravou na vlakové nádraží. Lístek přes Pisu do Florencie a zpět do Livorna stojí 12 Euro. Takže: vzhůru na cestu.
Celá cesta byla naplánována do celkem krátkého času - vyrazili jsme o půl druhé z lodi, chytli jsme autobus na nádraží a o půl třetí nás už vezl vlak. Ve 3 jsme byli v Pise.
Pisa
Pisa je relativně malé městečko, vzdálené asi 60 kilometrů od Florencie. Největší atrakcí je zde samozřejmě šikmá věž - už jsem ji vzpomínal v Benátkách. Tady ji máte v originálu.
Buďte rádi, že nevidíte ty tisíce turistů, které sem každý den láká jedna nakřivo stojící budova. Skoro se zde nedá hýbat. Ještě štěstí, že jsme sem nejeli s našimi pasažéry a mohli jsme hned běžet zpátky na vlak. Ve 3/4 na 4 už jsme opět seděli ve vagónu a jeli dál.
Florencie
Městu Florencie (v italském originálu Firenze) se někdy přezdívá "italské Atény". Právem, neboť zde se tvořily dějiny, které ovlivňovaly ve své době celý svět. Když zde koncem 13. století napsal ve florentském jazyce Dante Alighieri svou Božskou komedii, stala se natolik oblíbenou, že se florentština začala používat jako italský jazyk (tak, jak ho známe dnes). Z dalších velikánů, kteří zde v průběhu 14. a 15. století žili, jmenujme Boccaccia (autor Decameronu), dále malíře Botticelliho, sochaře Donatela nebo architekta Brunelleschiho. Koncem 15. století byl rod Medicejských (který Florencii vládl), z města vyhnán a byla ustanovena republika; v té době zde žili mimo jiné např. Machiavelli, Michelangelo Buonarroti či Leonardo da Vinci. V 16. století se dynastie Medicejských do města vrátila a pokračovala v rozšiřování města - stavby vil, zahrad a monumentálních paláců. Význam Florencie se zvýšil natolik, že v druhé polovině 19. století bylo toto město na krátkou dobu jmenováno hlavním městem Italského království. Dnes je Florencie známá kromě své bohaté minulosti především výborným vínem z oblasti Chianti.
Tolik tedy krátce k historii města. My jsme měli na prohlídku necelé 2 hodiny čas, což je dost málo na prohlídku celého města, takže alespoň v kostce nejzajímavější místa.
Románská křtitelnice svatého Jana byla po dlouhou dobu hlavní florentskou katedrálou. Byla postavena v 5. století a má osmihranný půdorys. Kromě jejího stáří je na ní zajímavá Rajská brána, kde jsou na dveřích vytepány výjevy ze Starého zákona.
Dnes si této stavby málem ani nevšimnete. Stojí totiž v těsné blízkosti dómu a Giottovy zvonice, což jsou tak obrovské stavby, že samotná křtitelnice vedle nich není skoro vidět. Nejprve se podívejme na dóm. Tato katedrála S. Maria del fiore stojí na náměstí, obklopena domy, takže dostat ji celou do objektivu se nepodařilo. Nabízím Vám alespoň část průčelí a detail vstupních dveří.
Se stavbou dómu se začalo v roce 1289, dokončen do dnešní podoby byl koncem 19. století. Když si zaplatíte 6 Euro, můžete se vydat uzoučkými chodbičkami po schodech ve stěnách katedrály vzhůru.
Asi v polovině cesty máte možnost prohlédnout si z ochozu na vrchu kupole vnitřek hlavní lodi a nástropní malby, kde jsou zobrazeny výjevy z nebe i z pekla.
Pak pokračujete po cestě dál, chodbičky se úží a schody jsou stále strmější. Když vyšlapete skoro 500 schodů, dostanete se na špičku kupole a na vnější ochoz, odkud je na celou Florencii nádherný výhled.
Nádherný je také pohled na Giottovu zvonici, která stojí hned vedle katedrály (dá se v ní také vyjít až nahoru a vyhlídka z ní je jen o pár desítek centimetrů nižší).
Pak musíte zase všech 500 schodů sejít dolů. Pokud máte strach z výšek nebo z úzkých prostor, návštěvu vyhlídky Vám nedoporučuji; stejně tak pokud nemáte dobrou kondici...
Dóm však není jedinou pamětihodností Florencie. Za návštěvu určitě stojí katedrála sv. Lorenze, chrám sv. Marca, Ponte da Vecchio (most zlatníků) a nebo Medicejská kaple - místo, kde jsou pohřbeni členové dynastie Medicejských. Ve Florencii se však nachází také spousta muzeí a galerií, kde naleznete díla umělců, kteří zde žili. Asi největší atrakcí je socha Davida od Michelangela. Tato socha byla objednána v roce 1504 pro svobodnou florentskou republiku jako symbol svobody. Dnes je její originál umístěn v galerii Accademia, její kopie stojí u místní radnice. Chtěli jsme se na ni zajít podívat, ale zbývalo nám několik posledních minut, takže jsme vyrazili zpět na vlakové nádraží. O půl sedmé večer nás už vlak vezl zpět do 100 kilometrů vzdáleného Livorna.
Původně mělo být poslední zastávkou naší cesty Monaco - tak, jak to ukazuje mapa. V poslední chvíli ale došlo ke změně, a Astoria zakotvila ve francouzském Nice.
Formát pro tisk