1) 20. září 2006 - Dover, Velká Británie
Celá tato cesta byla ve znamení přejezdů do různých časových pásem. Poprvé jsme si hodinky posouvali během přejezdu do Anglie, kdy se náš středoevropský čas měnil o hodinu zpět.
Fotografií i komentářů k tomuto britskému přístavnímu městu s bílými útesy jste tady měli už spoustu. Dnes jsme si udělali opět tradiční procházku k centru a zpět. Počasí nám přálo, slunce se krásně opíralo do světlých skal, i když už se blížil večer.
2) 21. září 2006 - Honfleur, Francie
Další den, přístav vzdálený jen o několik desítek kilometrů (a ještě k tomu směrem na západ), ale i tak jsme posouvali hodinky směrem zpět na středoevropský čas.
I přes to, že předpověď hlásila v okolí francouzského a anglického pobřeží hurikán, počasí bylo nádherné. Prošli jsme se historickými uličkami města, v jehož centru je několik desítek restaurací a kaváren a jeden malý přístav plný jachtiček.
Kromě jachet a kaváren je v městečku také spousta malých galerií plných obrazů a plastik; oblíbeným námětem jsou hudební nástroje.
Raritou městečka je (kromě muzea místního rodáka Erika Satieho) malý dřevěný kostel se dvěma oltáři, který je celý postavený jen ze dřeva. Místo hřebíků byly použity dřevěné klíny a čepy; jedinou kovovou "věcí" jsou varhany.
V parném odpoledni jsme se vrátili na loď. Čekalo nás 1800 kilometrů směrem na jih - tedy 2 dny a 3 noci na moři, přes pověstný Biskajský záliv. Čas se opět posouval o hodinu zpět (jako při cestě do Anglie).
3) 24. září 2006 - Lissabon, Portugalsko
Biskajský záliv nás nezklamal. Seegang byl během prvního dne tak silný, že byl zrušen veškerý večerní program. Celé dva dny na moři se nedalo dělat nic jiného, než jen ležet na palubě, nebo se dopotácet do kajuty a spát. Proto jsme portugalský přístav netrpělivě vyhlíželi už v brzkých hodinách.
Zakotvili jsme hned vedle velké výletní lodi AIDA Blue. Byl odtud krásný výhled na velký most přes záliv.
Na protějším ostrově stojí zmenšená replika sochy Ježíše Krista. Její originál se nachází v brazilském městě Rio de Janeiro. Socha má roztažené ruce – zlý jazykové tvdí, že čeká, až začnou Portugalci pracovat, a pak začne tleskat. :-) A není sám…
Vyrazili jsme do města. Svezli jsme se dřevěnou úzkokolejnou tramvají...
... až na náměstí na nábřeží, kde začíná centrum Lissabonu.
Procházeli jsme městem a koukali po památkách.
V poledne jsme (kromě žízně) dostali hlad, takže jsme si dali místní specialitu - kuře, které se griluje nad uhlím, do kterého kuchaři přisypávají během grilování česnek. Opravdu delikatesní.
Pomalu jsme se vydali na zpáteční cestu k lodi, kterou jsme absolvovali pěšky. Pak už jsme centru Lissabonu jen zamávali...
Večer nás čekal foodbasar a pak už jen cesta dál na jih na africký kontinent. Čas se opět posouval - ještě o jednu hodinu zpět.
4) 25. září 2006 - Tanger, Marokko
Město Tanger i celý marocký stát leží už na africkém kontinentu. U mola jsme přistáli ve 2 hodiny odpoledne. Bylo strašné dusno - tak, jak se na Afriku sluší.
Jakmile jsme mohli z lodi ven, vyrazili jsme do města. Původně jsem se těšil, že udělám spousty fotek a něco málo nakoupím na trhu, ale když jsme se večer vrátili na loď, byli jsme rádi, že jsme živí a že se nám nic neztratilo.
Už přístav byl plný opálených mladíků, kteří jen tak s holemi postávali okolo desítek starších Mercedesů. Není divu, že přístup k naší lodi byl hlídán několika ozbrojenými policisty a kovovými bránami.
Během procházky městem jsme se dostali až nad nákupní uličky na malé náměstíčko. Tady se mi podařilo udělat pár snímků. Jak můžete vidět, horko je zde takové, že i palmy usychají.
Lidí je zde na malém prostoru doslova tísíce a tisíce. Tlačí se na Vás, občas Vám nabídnou ke koupi hašiš nebo marihuanu a při tom nenápadně zkontrolují obsah Vašich kapes. Udělat nějakou fotku (třeba před vchodem do tržnice) a zároveň nepřijít o peněženku nebo zdraví je dost složité. Místní zlodějíčci prý používají takovou malou specialitu - jehlice. Rána po bodnutí jehlicí se skoro nedá najít a vnitřní krvácení trvá dlouho a dlouho...
Ale abych Vás už tolik nestrašil - tak divoké to tu zase není (na rozdíl třeba od Dakaru, kde prý každý pasažér, který jde z lodi do města, dostane svého vlastního policisty na ochranu). Mrkli jsme do několika obchůdků, pak jsme se kousek svezli taxíkem a zpět k lodi se prošli po pobřeží.
Slunce se pomalu spouštělo k obzoru a prodejci začínali zavírat své obchody. Právě zde byl Ramadán - muslimský svátek, při kterém věřící nesmí během dne nic jíst - nejdřív až po setmění. Vrátili jsme se na palubu naší Astorie. Dívat se na africké pobřeží bylo z paluby klimatizované Astorie příjemnější i bezpečnější.
V 11 hodin večer jsme zvedli kotvy a vyrazili od břehu. Ve 3 hodiny ráno se posouval čas o 2 hodiny dopředu (takže bylo rázem 5 hodin) a o půl osmé už námořníci přivazovali Astorii u španělského městečka Malaga.
5) 26. září 2006 - Malaga, Španělsko
Počasí ve španělském letovisku bylo excelentní. Hned ráno jsme naskočili na shuttlebus a vyrazili do centra města.
Našli jsme si malou internetovou kavárničku, vyřídili e-maily a pak vyrazili za hlavní atrakcí - restaurace, vinné sklípky a ochutnávky místních výborných portských vín. Navštívili jsme jednu malou vinárničku, kam s oblibou chodíval i místní rodák Pablo Picasso. K sladkému portskému vínu nejlépe chutnají nějaké ty mořské potvůrky. Účtenky se zde nevedou; co vypijete, to Vám barman napíše křídou na Váš stůl. Skvělé místo.
Osvěžení výborným vínkem jsme se prošli část města. Na zpáteční cestě jsme se zastavili v malé restauraci a ochutnali další místní specialitu: „gambas al ajillo“ – což jsou malí krabi v rozpáleném olivovém oleji s česnekem.
Dáte si?
Bylo už po poledni, když jsme se vraceli k lodi. Ještě jsme se na chvíli vyvalili na pláž naproti lodi a odpočívali až do odjezdu v 10 hodin večer.
Čekali nás 2 dny moři, podél španělského a francouzského pobřeží až do přístavu Monte Carlo ve státě Monaco. Tam jsme se už loučili s našimi pasažéry; tím tedy tato cesta končí.
Formát pro tisk