Jako tradičně jsme den strávili chozením po nákupech v centru města a o půl šesté večer jsme nabrali kurz na sever - směr Norsko.
1) 12. srpen 2006 - fjordy Flam a Gudvangen, Norsko
Po dni stráveném na moři nás hned po ránu vyhnali důstojníci na palubu a začal drill. Díky tomu jsme se dopoledne z lodi dostali jen na jednu hodinu. I tak jsem stihl vyfotit alespoň pár snímků z tohoto krásného místa. Krajina kouzelná, počasí příjemné, voda jako vždy nádherně čistá...
O půl jedné jsme vyplouvali z Flamu, abychom o půl třetí zakotvili v sousedním fjordu, který se jmenuje Gudvangen. Během této krátké cesty byl z lodi nádherný pohled na jednotlivě stojící domy, které se krčí pod strmými skálami jako malé hříbky pod vysokými smrky...
Fjord Gudvangen je o trošku menší, takže Astoria tady (tradičně) zůstala na kotvě a na břeh bylo možné se dostat jen pomocí tendru. Krajina i celé okolí však bylo stejně nádherné jako ve Flamu - a snad jako v celém Norsku. Voda měla - no, řekněme - "přijatelnou" teplotu, takže jsme naši devadesátiminutovou přestávku využili ke koupání v křišťálově čisté (a ledové) vodě.
2) 13. srpen 2006 - Kristiansund, Norsko
Město Kristiansund se rozkládá na čtyřech ostrovech. V jeho centru, které se nachází na nábřeží u přístavního mola, je jen pár obchodů a památník obětem 1. a 2. světové války. Domy jsou většinou dřevěné a barevné - tak, jak to má v Norsku být.
Jednotlivé ostrovy jsou propojeny betonovými mosty, které jsou velmi vysoké, aby je mohly lodě podeplout. Udělat si procházku po mostě stojí za to, je odtud krásný výhled na všechny 4 ostrovy, stejně jako na přístavní molo (na fotce naše Astoria).
Tolik tedy naše poslední zastávka před překročením 68. rovnoběžky - tedy severním polárním kruhem.
3) 14. srpen 2006 - Křest polárníků a Trollfjord, Norsko
Dopoledne proběhl na lodi "polární křest" (německy Polartaufe). Jen v rychlosti pro ty, kteří nečetli 6. cestu, nebo si to nepamatují: všichni pasažéři (i členové posádky), kteří překračují severní polární kruh poprvé, musí projít takzvaným křestem. Ten probíhá na zadní palubě lodi. Celá Neptunova družina projde nejdřív za doprovodu hudby skrz dav lidí, pozdraví se s nimi a pak dostane od kapitána lodi flašku vodky a koš s ovocem. Za to kapitán obdrží od vládce moří klíč k polární oblasti. Pak už jen musí "noví polárníci" projít špalírem, kde dostávají napít octa, hlavy jsou jim namalovány na žluto a zeleno a pak jsou naházeni do bazénu. Po celou dobu k tomu hrají muzikanti a všichni se velice baví.
Na rozdíl od minula bylo tentokrát dost chladno a foukal silný vítr, takže muzikanti měli zmrzlé prsty, obličeje i nástroje a jeden člen Neptunovy družiny přišel o červenou paruku i s kloboukem.
Večer jsme projížděli jedním z nejkouzelnějších fjordů Norska - Trollfjordem. Počasí se už umoudřilo a tak byl na okolní břehy krásný pohled.
Dva z průvodců výletů se převlékli za keltského válečníka a skřeta a zatímco Astoria vplouvala do úzkého fjordu, fotili se s pasažery.
Ve fjordu se kapitán s lodí otočil; na každé straně zbývalo mezí 130 metrů dlouhou lodí a okolními skalami jen několik málo metrů a zase jsme vypluli zpět.
Ještě jeden rychlý pohled do Trollfjordu, kde se sníh (na rozdíl od ostatních fjordů) stále drží a pak už jen nabrat kurz směrem na Nordkapp.
4) 15. srpen 2006 - Nordkapp, Norsko
Návštěva nejsevernějšího místa Evropy - Nordkappu - je vždy naplánována na noc. V době, kdy jsou dny nejdelší, zde slunce nezapadá. Před půlnocí se pomalu sklání k obzoru a sotva se dotkne mořské hladiny, už zase začíná stoupat vzhůru. V tuto roční dobu - tedy v půlce srpna - jsou však nejdelší dny dávno pryč. Slunce zapadá okolo 22 hodiny a vychází přibližně po třetí hodině ranní.
Skutečnost, že tento krásný zeměpisný jev neuvidíme, kompenzovalo počasí. Zatímco v půlce června bylo vidět sotva na pár metrů a foukal silný a studený vítr, tentokrát bylo počasí takové, jaké tady (podle sdělení místních obyvatel) dlouho neměli. Už při obeplouvání Severního mysu (neboli Nordkappu) byl kovový globus umístěný na špici skály krásně vidět (na druhé fotografii přiblíženo).
V 9 hodin večer zakotvila Astoria u městečka Honningsvag, které je od Nordkappu vzdálené 35 kilometrů. Žije zde něco málo přes 3.500 obyvatel, jejich obživou je rybolov a turismus.
Cesta na nejsevernější evropskou kontinentální observatoř je velice úzká a trvá autobusem asi 40 minut. V okolí není téměř nic - žádné stromy ani keře, jen skály porostlé mechem a jezírka s průzračnou vodou. Za to ale můžete po cestě potkat nejednu sobí rodinku.
Přibližně v polovině cesty je malé parkoviště, kde si turisté mohou koupit suvenýry nebo se vyfotit se staříkem a jeho sobem.
Řidiči autobusů jsou zde pány silnic. V místech, kde se 2 autobusy na uzounké silničce vyhnou jen s nejvyšší opatrností, předjel náš šofér kolonu osmi aut. Pokud sem pojedete autem, dávejte si na ně pozor.
Přijatelné počasí vydrželo, viditelnost byla slušná. Výhled na Severní ledový oceán i pohled na komplex budov observatoře byl hezký.
Jak můžete vidět na všech fotografiích, tak zde ani okolo půlnoci není úplná tma, ale jen šero. Slunce putuje těsně za obzorem. Už ale za několik týdnů se noc prodlouží a nakonec přijde období, kdy taková viditelnost, jakou vidíte na fotkách, bude jen v období kolem poledne a většinu dne bude tma.
V podzemí observatoře je i malý kinosál. Vstup je zdarma. Každou půlhodinu se zde promítá sedmnáctiminutový film, který je natočen v okolí Nordkappu převážně z vrtulníku; nechybí však ani záběry z mořského dna. Při pohledu na 5 pláten, které jsou rozestavěny do půlkruhu, máte pocit, že sedíte přímo v kokpitu helikoptéry a řítíte se třeba přímo proti vysokým skalám, hejna ryb plují všude okolo Vás, a nebo proháníte stádo sobů zasněženými pláněmi. Skvělá podívaná.
To už se ale noc přehoupla do své druhé poloviny a byl nejvyšší čas naskočit do odjíždějících autobusů. Ještě jeden rychlý pohled na globus a na sever...
... a pak zpět ze zimy do klimatizované Astorie.
5) 16. srpen 2006 - Tromso, Norsko
Po minulé návštěvě města Tromso jsem skončil s pěknou rýmou a bývalo by mě ani nenapadlo, že by tady taky někdy mohlo svítit sluníčko. Ale život je holt samé překvapení.
I když na prohlídku okolí nebylo moc času, rozhodli jsme se s trumpetistou, že by stála za vidění skála s vyhlídkou nad kostelem na protější straně zátoky. Zamířili jsme k mostu, přešli ho až k novodobému bílému kostelu (fotky z interiéru jste viděli minule).
... a po úzké cestě, která vedla přímo pod lanovkou, zamířili k vrcholu. Dostali jsme se až ke skále pod rozhlednou. Kromě výhledu na okolí je zde velmi krásná příroda.
Při podrobné prohlídce poslední fotografie je v dálce za mostem v horách vidět jedna z dominant města Tromso - lyžařské skokanské můstky (jsou přibližně uprostřed fotky). Lepší pohled na ně byl už jen při zpáteční cestě přes most, stejně jako na hory v pozadí na konci zátoky.
Zbývala už jen chvilka na prohlídku centra. Nejvýraznější je zde hlavní ulice s malým náměstíčkem. Na jeho dolním konci je plastika rybáře ve člunu, za ní už je jen přístav a výhled na most i bílý kostel na druhé straně. Na opačném konci stojí moderní prosklená budova radnice, na níž navazuje neméně moderní knihovna.
Z jedné strany radnice stojí kostel, jehož základy byly položeny už ve 13. století. Na druhé straně je socha jednoho z norských králů a za ní malý dřevěný altánek, který slouží muzikantům k veřejným koncertům.
Večer nás čekal foodbasar (pokud nevíte, co to je, tak odkazuji na pátou cestu) a noční přesun na další zastávku.
6) 17. srpen 2006 - Leknes (souostroví Lofoty), Norsko
Leknes je malá vesnička na jednom z ostrovů, které mají společný název Lofoty. Pro turisty ráno přijedou k lodi autobusy a vozí je po okolí, aby si prohlédli toto kouzelné zákoutí západního pobřeží Norska. Z lodi toho moc vidět není, samotné přístavní molo stojí úplně mimo vesnici, která je odtud vzdálená asi 3 kilometry.
Během cesty do vesnice jsme museli obejít malou zátoku. Díky tomu, že byl odliv, mohli jsme se v klidu procházet po vysychajícím mořském dně (složeného z rašeliny a kamení) mezi chuchvalcemi mořských řas.
V Leknes nic moc zajímavého k vidění není. Snad jen malý dřevěný kostelík červené barvy, postavený v roce 1905. Vevnitř bylo - oproti venkovnímu počasí - krásně útulno.
Když jsme vešli dovnitř, právě zde končil koncert, který místní varhaník uspořádal pro naše turisty. Neodolal jsem, abych si varhany nevyzkoušel. Nááádhera. Lehounké klávesy, tichá mechanika, lesknoucí se píšťaly naladěné, jedním slovem zážitek s každým stiskem klávesy.
Na další toulání po okolí, ani na delší diskusi s varhaníkem (a zároveň i místním učitelem) nebyl čas. Naše Astoria zvedla kotvy a nabrala směr na jih; čekal nás den na moři.
7) 19. srpen 2006 - fjord Geiranger, Norsko
Počasí v Geirangeru Vás nezklame. Pokud to dobře počítám, je to letos moje třetí návštěva tohoto místa a opět je krásně. V takovém počasí se nedá jinak, než vyrazit na výlet do okolních hor.
Silnici směrem od fjordu až k vyhlídce jsem už prošel dvakrát, takže tentokrát jsem zvolil výlet na opačnou stranu. Když jsem ušel asi dva kilometry od vesničky Geiranger a ohlédnul se zpět, měl jsem celou zátoku s hotelem, domky a lodí (jsme na kotvě) jako na dlani. Stejně tak byl krásný výhled na čistou krajinu směrem ven z fjordu.
Na Orlí vyhlídku je to z přístavu několik kilometrů cesty do kopce. Během chůze jsem se pokoušel stopovat. Teprve až v půlce cesty mi zastavilo jedno auto - dva pánové z Prahy ve stříbrném Fordu. Svezli mě nekonečnými serpentinami až na parkoviště. Výhled na celý fjord byl fascinující. Vlevo můžete vidět vesničku Geiranger, vpravo cesta směrem ven z fjordu.
Na zpáteční cestu jsem si stopnul malý červený Opel s mladým norským párem, kteří mě dovezli zpět až do přístavu.
8) 20. srpen 2006 - Bergen, Norsko
S nástupem nového kapitána se zvýšil počet výcviků posádky pro případ evakuace lodi. Během této norské cesty jsme měli v Bergenu již druhý drill. :-(
Během odpolední procházky po městě jsme si na chvilku sedli na náměstí na lavičku. Hned vedle nás se čirou náhodou posadil jeden mladík z Prahy. Svět je opravdu čím dál menší... Chvilku jsme s ním povykládali, dozvěděli jsme se, kde je v Bergenu nejrychlejší internet zadarmo (je to v knihovně, hned za fontánou v centru města) a pak jsme pokračovali v procházce.
Slunečná obloha se během 2 minut zatáhla a začalo pršet. Celé centrum se rázem vylidnilo. Déšť však netrval dlouho, takže jsme za pár minut mohli jít po nábřeží s barevnými domy zpět k lodi.
Večer zvedla Astoria kotvy. Měla před sebou noc, den a další noc cesty směrem k německému přístavu Kiel. Ale o tom zase až příště.
Na závěr opět mapa našeho putování k Nordkappu a zpět:
Formát pro tisk