1) 24. srpen 2006 - Tallinn, Estonsko
Tallinn je hlavním městem Estonska. Životní úroveň lidí (alespoň podle toho, co jsme viděli ve městě) zde jde nahoru. Domy se opravují, na ulicích stojí luxusní auta. Estonci sami prý navíc tvrdí, že u nich v zemi jsou nejkrásnější dívky na světě (to koneckonců tvrdí kdekterý stát, ale tady na tom asi něco bude, zajeďte se sem podívat a nebudete se stačit divit).
V samotném centru Tallinnu stojí spousty historických budov. Díky úzkým a křivolakým uličkám a hustě namačkaným domům se jen velmi těžko dostávají do objektivu fotoaparátu. Jako na příklad kostel svatého Olafa. Jeho základy byly položeny už v roce 1267, okolo roku 1500 byl zrekonstruován a jeho věž, která měří 159 metrů, se v té době stala nejvyšší stavbou na světě. Vnitřní výzdoba kostela je stochu strohá, ale možná o to víc na člověka působí velikost stavby.
Asi největším skvostem Tallinnu je pravoslavná katedrála zasvěcená Alexandru Něvskému. Byla vybudována v letech 1894 - 1900. Stavba je to opravdu nádherná - a to nejen z venku. Vevnitř je kromě spousty maleb a nádherné výzdoby i zlatý oltář. Bohužel - uvnitř platí přísný zákaz fotografování, takže z interiéru mám jen jednu fotku (pořízenou zdálky, ode dveří).
Další zajímavé místo je náměstí s radnicí z 15. století. Naproti této radnici stojí nejstarší fungující lékarna na světě, která byla otevřena již v roce 1422. O tom, že tohle místo je turisty velmi navštěvované, nemusí být ani řeč - stačí se na fotku podívat.
Celé historické centrum je obehnáno vysokými obrannými hradbami z kamene se spoustou věžiček a průchodů, které se zde dochovaly až dodnes.
Tolik tedy návštěva hlavního města Tallinnu. Měli jsme na prohlídku centra jen 2 hodiny čas, neboť Astoria brzy po obědě odplouvala na svou další zastávku - Petrohrad.
2) 25. - 26. srpen 2006 - St. Petersburg, Rusko
Návštěva tohoto města byla hlavním cílem této cesty. Proto jsme zde kotvili 2 dny. Pro pasažéry byly připraveny výlety na Petershof, do Ermitáže, k lodi Aurora, do paláce svaté Kateřiny, na programu byla i večerní návštěva petrohradského baletu. Věřím, že němečtí turisté si výlety opravdu užili.
Díky novým nařízením ruské vlády se spousta členů posádky lodi ven do města vůbec nedostala. Jednalo se především o lidi z těch zemí, se kterými nemělo Rusko bezvízový vztah. Pro ty, kteří měli námořní knížku, připravily ruské úřady alespoň malé překvapení v podobě desetidolarového poplatku za vstup na jejich území… Kdo neměl ani námořní knížku, nedostal se nikam. Takže jsem 2 dny proseděl v kajutě – jako ostatní kolegové. Dostat se na výlet s německými pasažéry nebylo možné - šéf organizací výletů na lodi Astoria na toto ruské nařízení sám dost nadával a slíbil, že příští týden, kdy budeme opět kotvit v Petrohradu, se pokusí s touto věcí něco udělat, abychom se mohli do města podívat alespoň s turisty.
Díky tomu, že Astoria kotvila hluboko ve městě, můžete vidět alespoň pár snímků z centra.
Neskutečná podívaná, ze které přebíhá mráz po zádech, se Vám naskytne v momentě, kdy z Petrohradu vyplouváte. Přístav tvoří několik stovek obrovských betonových ostovů, na nichž stojí desítky kilometrů dlouhé šedé nebo rezavě červené skladovací haly. U nich jsou odstaveny doslova statisíce zrezivělých vagonů a miliony a miliony kovových kontejnerů se zbožím. Nad tím vším se tyčí les velkých jeřábů, které nakládají a vykládají nákladní lodě a vlaky. Celou tuto scenérii, která se rozkládá na obě strany až k obzoru, umocňují obrovské hromady kovového šrotu, které hravě převyšovaly desetipatrovou Astorii. Rozloha petrohradského přístavu je nepředstavitelná. Ještě po čtyřech hodinách plavby mezi betonovými koridory a nákladními loděmi jsme mohli před sebou stále pozorovat další a další jeřáby na nekonečných molech...
3) 27. srpen 2006 - Helsinki, Finsko
Hned po ránu, ještě dřív, než loď stačila přirazit k molu a my se stačili probrat, nastoupili na palubu finští celníci se psy a prohledávali celou loď - protidrogová kontrola. A aby toho nebylo málo, tak hned potom následoval drill.
A do třetice: v momentě, kdy jsme vyrazili ven, začalo velmi hustě pršet. Před deštěm se nám podařilo schovat v pravoslavné katedrále, která je nedaleko přístavu.
Uvnitř bylo krásně teplo. Právě skončila mše a tak byla možnost pořídit pár snímků i uvnitř. Zvlášť hezký pohled byl do kupole.
Po dešti jsme pokračovali v prohlídce města. V centru Helsinek (založených okolo roku 1550) je jeden park, několik hlavních ulic se spoustou obchodů, kaváren, restaurací a pouličních muzikantů. (Co jsme ovšem v centru nenašli, byla pořádná internetová kavárna.) Po úzkých kolejnicích tady jezdí starší i nové zelené tramvaje.
Podobně jako má na příklad Bratislava svůj typický hrad, který vypadá jako obrácený stůl, jako má Brno svůj Petrov nebo Rio de Janeiro svoji sochu Krista, tak i Helsinki mají svou dominantu. Je to bílý protestantský chrám v centru města.
Navzdory tomu, jak honosně a zdobně vypadá zvenku, uvnitř je čistě bílý a kromě oltáře a soch jsou jeho jedinou ozdobou velké varhany. Z množství letáčků u dveří do kostela jsem pochopil, že město využívá tento chrám zároveň i jako koncertní sál.
Při procházení městem jsme na žádné české turisty nenarazili. Vliv našeho národa zde ale i tak patrný byl. V centru města se můžete zastavit na oběd v restauraci Vltava, nebo třeba zajít do kavárny Zetor...
My už jsme ale jen rychle vyrazili k lodi, protože se nad městem začalo opět rychle zatahovat.
4) 28. srpen 2006 - Stockholm, Švédsko
Den ve Švédsku začal podobně jako v Helsinkách - protidrogovou prohlídkou lodi. Švédští policisté si dali opravdu záležet a nevynechali jedinou kajutu či místnost. Je zajímavé, jakou pověst mají ve světě muzikanti a umělci vůbec - do kabin muzikantů a lodního baletu šli policisté se psy jako do prvních.
Počasí ve Stockholmu bylo podobné jako předešlý den ve Finsku - velmi proměnlivé. Silný a ostrý déšť se velmi rychle střídal s bezmračnou oblohou. Prohlídka centra Stockholmu však stojí za to v každém počasí.
Nejstarší část města stojí na malém ostrůvku, který se jmenuje Gamla Stan. Je plný uzoučkých uliček se spoustou kaváren, antikvariátů a obchůdků se suvenýry. Sem tam se dá zahlédnout mezi střechami domů věž některého z kostelů.
Jedním z těchto kostelů je chrám, do kterého se pohřbívají členové královské rodiny. Zvenku je již zrekonstruován, vevnitř se teprve opravuje (takže tam nebyl přístup).
Naproti této královské hrobce je nábřeží, z kterého je krásný výhled na stockholmskou radnici, jednu z dominant hlavního města Švédska. Uvnitř radnice je veliká mozaika, která je složená z 19 milionů čtverečků o velikosti 1 - 2 cm2 (tedy přibližně velikost lidského nehtu). Jsou ze zlata, které má 23 karátů.
Teď ale zpět do centra. Stockholm je sídelní město královské rodiny, neměl by zde tedy chybět hrad se spoustou stráží, velkými budovami a nádvořími. Tady je:
Jednou z mála historických památek, do které se dá jednoduše (bez kontrol a bez poplatků) podívat, je Německý kostel. Zvenku si ho skoro nevšimnete.
Zato uvnitř je velmi vyzdobený, má zlatý oltář, barevná okna a dokonce dva kůry. Na tom zadním stojí klasické varhany, na tom bočním jsou varhany zlaté a spodní část kůru je vymalována obrazy s výjevy z života Ježíše.
Když od tohoto kostela sejdete dolů na nábřeží, uvidíte na protějším ostrově kromě přístavu v dálce i místní muzeum. Součástí tohoto muzea je i loď - královská galera, která se prý během svého spouštění na vodu potopila. Teprve po 300 letech byla vylovena a zrestaurována. Prohlídku muzea jsem si ale nechal na jindy…
Nad městem se zase začalo zatahovat, takže byl nejvyšší čas se vrátit do kajuty. Ještě jeden pohled na přístaviště v centru Stockholmu...
... a pak už jen den na moři, který jsme strávili plavbou do německého Kielu, kde tato cesta opět končí.
Formát pro tisk