1) 1. září 2006 - Tallinn, Estonsko
Tento rok to bylo poprvé po 22 letech, kdy pro mě začátek září neznamenal nástup do školy a do vzdělávacího procesu. To je po skoro čtvrtině století příjemná změna. :-)
První zářijový den jsme strávili v hlavním městě Estonska. Jak jsem již minule předeslal, estonská životní úroveň je zjevně na vzestupu. Městské domy ve starobylých uličkách se opravují a na starší či levné auto nenarazíte. Procházka křivolakými ulicemi je opravdu nádherná.
Jednou z hlavních pamětihodností je tallinnská radnice. Na její čelní straně jsou nahoře pod okapem dva chrliče v podobě dračích hlav (na druhé fotografii detail jedné z nich.)
Naproti této radnici stojí nejstarší fungující lékarna na světě (již od roku 1422). Její fotografii jste mohli vidět minule, stejně jako fotograjie hradeb, které jsou okolo celého historického centra. Staré kamenné opevnění se dochovalo celé a takřka neporušené, včetně věží a dřevěných ochozů.
Nejkrásnější stavbou Tallinnu (alespoň pro mne) je však pravoslavný chrám Alexandra Něvského. Jeho největší kupole byla dokončena na sklonku 19. století.
Tolik tedy rychlá návštěva estonského hlavního města. Příští zastávka: nejkrásnější město Evropy - St. Petersburg.
2) 2. - 3. září 2006 - St. Petersburg, Rusko
Tentokrát se nám podařilo do Petrohradu dostat, a to s pasažéry na celodenní výlet. Za těch několik málo hodin (které jsme strávili napůl v autobuse) jsme mohli vidět spousty památek. Záměrně používám slovo "vidět", nikoliv navštívit. Na zběžnou návštěvu alespoň těch nejkrásnějších míst by člověku nestačil ani týden - historické centrum je svým rozsahem srovnatelné snad s Římem, Londýnem či Paříží, ale pravděpodobně bude ještě větší.
Město bylo založeno na jednom z ostrovů řeky Něva 27. května 1703 ruským carem Petrem I. Velikým. Už během své výstavby se stalo symbolem nové éry Ruska, v každé následující epoše zde žili největší ruští umělci (za všechny alespoň Čajkovský, Glinka, Dostojevský či Puškin), stejně tak i lidé, kteří ovlivňovali dějiny celého Ruska - kromě carské rodiny to byli např. Lenin či Rasputin. Carská rodina zde žila až do října roku 1917, kdy došlo k revoluci; ale o tom později. Dnes má Petrohrad přes 5 milionů obyvatel a je po Moskvě druhé největší město Ruska. Životní náklady jsou zde velmi vysoké - za každý 1m2 svého bytu v centru zaplatíte přes 1´000 amerických dolarů (obyvatelé vydají za bydlení skoro 2/3 platu). Díky takto vysokým cenám může město provádět rozsáhlé rekonstrukce budov, což zákonitě láká další a další turisty...
Takže: jedeme na výlet!
Peterhof
Náš výlet začal brzy ráno. Rychle jsme projeli městem až na druhou stranu, kde stojí oblíbené sídlo cara Petra Velikého, které je po něm i pojmenováno. Bylo vytvořeno v průběhu 18. a 19. století na rozloze více než 1´000 hektarů. Je to komplex rozsáhlých zahrad, uprostřed nichž stojí přes 30 budov a více než stovka soch a plastik. Dostat celou hlavní budovu do objektivu je ze země zhola nemožné. Tady je alespoň část při pohledu z horní zahrady a detail vchodu.
Při pohledu na první fotografii můžete vpravo vidět altánek s pozlacenou kupolí. Vzhledem k tomu, že celá stavba je symetrická, stojí tyto altánky na obou stranách paláce.
Celá stavba byla za druhé světové války totálně vybombardována. Naštestí se dochovaly plány a tak mohl být Peterhof znovu zrekonstruován. Při pohledu na poválečné fotografie (které můžete zahlédnout u vstupu) a po následné prohlídce interiéru teprve pochopíte, jak vysoké byly náklady při opravě. Oči vám budou přecházet už na schodišti...
Tak jako na každém zámku, i zde je každá místnost paláce jinak velká a jinak vyzdobená, ale vždy se jedná o perfektní materiály - zlato, stříbro, jantar, vzácné dřevo, porcelán…
Stoly v jídelnách jsou připravené, jako by zde carská rodina stále žila. Oběd se může podávat okamžitě.
No a pokud se jedná o výzdobu větších sálů, tak k tomu už opravdu není potřeba dodávat vůbec nic. Všude zlato, zlato a zase zlato...
V hlavním sále se kromě náčrtů nádherných lustrů a obrázků štuků a dochoval i původní plán ke křeslu, na němž sedával car. Na okolních stěnách byly vyobrazeni jednotliví členové carské rodiny; na obrazu za trůnem je sám Petr Veliký.
Všude okolo jen samý přepych. Zlato ale nebylo jen v interiérech, ale především bylo použito při tvorbě hlavní fontány na dolní zahradě za palácem. Tato zahrada byla přepažena kanálem; tak, aby car mohl na lodi připlout až ke schodům do své rezidence.
Že všechny vodotrysky původně chrlily čistou pramenitou vodu, je určitě všem jasné - car se obklopoval jen tím nejlepším. Ještě jeden pohled, tentokrát ze spodní strany.
Tato fontána však není jediná v celém kompexu. Při procházce rozlehlou zahradou narazíte na další a další...
Došli jsme až do přístavu na protilehlé straně. Zde prohlídka carského paláce končí. Ještě jeden pohled na kanál s palácem v pozadí a pak rychle na loď, která nás odvezla na oběd.
Řeka Něva
Petrohrad se rozkládá při ústí řeky Něvy do Baltského moře, a to na celkem 24 velkých ostrovech. Projížďka rychlým člunem po řece, která nese (podobně jako chrám v Tallinnu) jméno Alexandra Něvského, trvala asi půl hodiny. Během cesty z carského sídla Peterhof až do centra jsme měli možnost vidět spousty zajimavých míst. Na prvních dvou fotografiích můžete samotný člun a jeho interiér, na třetí je katedrála s pevností Petra a Pavla (nejstarší část Petrohradu) a na poslední je část Zimního paláce a zároveň Ermitáže - jednoho z největších muzeí na světě.
Jízda městem
Po vystoupení ze člunu jsme naskočili do autobusu a ten nás zavezl na oběd do improvizované restaurace, na kterou městské muzeum vyčlenilo jednu halu. To byl doslova masakr. Několik mladých děvčat doslova lítalo po sále, aby stihly uklidit stoly po druhé várce hostů a mohly začít obsluhovat potřetí 300 lidí, pro které zde cestovní společnosti objednaly oběd. Dnes kotvilo v Petrohradu (pokud jsem ráno dobře po cestě počítal) 7 velkých turistických lodí. Jaké je dnešní menu? Zeleninový salát, boršč, vepřová pečeně s bramborovou kaší a borůvkový táč. Tisíckrát, pro všechny!
Po obědě už jen následovala cesta autobusem po městě. Připravte si kamery a jedeme. Vlevo máme..., vpravo vidíte..., vlevo..., vpravo..., před námi..., vlevo, vlevo, vpravo, vpravo... Opravdu jsme nestačili přeskakovat z jedné strany na druhou, abychom stačili vyfotit všechny památky, ale některé z nich jsou tady:
Chrám vykoupení - naprosto skvostná památka, ve které byl zavražděn car Alexander II. Tato skutečnost byla zaznamenána i uvnitř - je to místo v západní kapli přímo pod zvonem, kde je dnes vstup do kostela. Podle pověsti se jeho krev občas objevovala na zemi v místech vraždy. Za druhé světové války spadla do kupole bomba, ale neexplodovala.
Kazan Katedral - chrám a půlkruhový památník stojící na jedné z hlavních ulic jménem Něvskij Prospekt. Je pojmenována po známé ikoně Matky Boží (jedna z hlavních relikvií protestantské církve). Před ním je socha maršála Kutuzova.
Vojenské muzeum - budova stojící naproti Zimnímu paláci. Jsou v něm uchovány mimo jiné také zbraně, které během druhé světové války bránily město.
Zimní palác, Ermitáž a Alexandrův sloup - obrovské náměstí, v jehož centru stojí sloup věnovaný památce cara Alexandra. Okolo něj je bývalé zimní sídlo carské rodiny; dnes je z něj jedna z největších obrazáren na světě - Ermitáž (zelená budova vlevo). Její sbírka obsahuje skoro 3 miliony kusů obrazů, soch, plastik a dalších historicky i umělecky cenných děl.
3 malá zastavení
Během naší rychlé prohlídky města jsme zastavili na třech místech - vždy jen na 5 - 10 minut, aby si turisté stihli vyfotit rozsáhlejší památku. Tady jsou.
Klášter Smolnij - rozsáhlý komplex modrých budov ve stejnojmenné čtvrti. Původně fungoval jako klášter, posléze byl používán jako sídlo ruské vedoucí politické strany. Během desítek let, jak sílila moc komunismu, okolo vznikaly nové a nové obrovské šedé budovy pro administrativní pracovníky. Dnes se hlavní budova používá jako koncertní sál. (Omlouvám se za chybějící střechu hlavní budovy na dolní fotce; nebyl čas panoramatickou fotku opravovat.)
Katedrála Sv. Izáka - jedna z největších katedrál v Petrohradě, která se nachází na Izákově náměstí. Uvnitř si člověk připadá jako trpaslík, je neskutečně obrovská. Naproti ní stojí památník cara Nikolase I. (za jehož vlády byla katedrála dokončena), na druhé straně je park, na jehož konci se novomanželé chodí fotografovat k jezdecké soše cara Petra Velikého.
První fotografie je z odvrácené strany, focená podobně jako mnoho ostatních přes sklo autobusu, proto jsou občas někde odlesky.
No a do třetice je tu jedna památka, na kterou jsem byl já osobně zvědavý nejvíc. Není tak stará jako všechny paláce nebo kostely Petrohradu, ale spousta z nás se o ní učila - včetně mně. Nikdy jsem však neviděl jediný její obrázek. To člověka dost zpochybní: existuje, nebo ne?
Mám pro Vás dobrou zprávu. Existuje. Viděl jsem ji. Stála zakotvená v Petrohradě. Řeč je samozřejmě o křižníku, který se jmenuje Aurora. Tento křižník v roce 1917 zahájil výstřelem z děla na Zimní palác Velkou říjnovou socialistickou revoluci. Loď je (aspoň nyní, v roce 2006) vzorně udržována a je z ní muzeum.
Vstup na palubu je zdarma. Památné dělo je označené tabulkou; tady je několik detailů lodi.
A dál?
Dál už tentokrát nic. Výlet byl u konce. Pokud se ovšem bojíte, že se tím památky v Petrohradu vyčerpaly, jste na omylu. Pokud se podaří, rád bych Vám příště (mimo jiné) zprostředkoval návštevu petrohradské Ermitáže, dále nabídnul opravdu skvostné interiéry některých chrámů (které jste dnes viděli na obrázcích focených přes okno autobusu) a pak je zde také další carské sídlo - palác Kateřiny s pověstnou janarovou komnatou (jeden z divů světa), pevnost svatého Petra a Pavla (nejstarší část města), Mariinskeho divadlo a další baletní i divadelní scény (jedna z nabídek na výlet pro turisty je i večerní návštěva Labutího jezera...)
Druhý den naší zastávky v Petrohradu jsme již trávili na palubě.
Vyplutí
O velikosti petrohradského přístavu jsem již psal. Vzpomeňte si: nekonečné betonové ostrůvky, desítky kilometrů dlouhá skladiště, stovky nákladních lodí, statisíce rezavých vagonů a miliony kontejnerů. Nad tím vším les velkých jeřábů… Mysleli jste, že přeháním? Tak prosím… Pár fotek bude výřečnějších než tisíc slov. Na panoramtické fotografii je skladiště kovových kontejnerů firmy Maersk (to jsou ty malinkaté čtverečky).
Na závěr pohled na betonový nápis na úplném konci posledního z ostůvků. Pro ty, kteří se Azbuku neučili číst (nebo už ji zapomněli), nápis přetlumočím: Leningrad. Je to jméno, které město dostalo a používalo v druhé polovině minulého století. (Těsně za tímto betonovým nápisem je schovaná střelecká věž, aby snad někoho nenapadlo "stopnout" si nějakou loď na cestě z Ruska.) Tímto pohledem návštěva Petrohradu končí.
3) 4. září 2006 - Helsinki, Finsko
Zatímco v Petrohradu se nám počasí vydařilo, v hlavním městě Finska bylo zataženo a co chvíli pršelo. Zažloutlé listí ze stromů pomalu opadávalo; podzim začíná ve Skandinávii o dost dřív než u nás doma. Jaké bylo počasí, můžete vidět na obloze nad pravoslavným chrámem, který je dominantou města. Před ní stojí socha cara Alexandra II.
Pokud si vzpomínáte, našli jsme minule ve městě restauraci Vltava a kavárnu Zetor. Dnes jsme po cestě na loď potkali ještě Českobudějovickou pivnici, ale bohužel bylo zrovna zavřeno.
Víc fotek jsem tentokrát nedělal. Rychle jsme se vrátili na loď, abychom se stihli usušit před večerním hraním.
4) 5. září 2005 - Stockholm, Švédsko
Díky zkoušce na večerní show jsme moc času na prohlídku města neměli, ale i tak jsme se stihli do centra podívat. Rychle jsme prošli kolem královského paláce...
... až do hlavní nákupní zóny ve městě. Na centrum hlavního města jsou zde celkem slušné ceny – např. trička se dají koupit už okolo 4 Euro (ve Švédsku se v této době platilo stále ještě Korunami, ale Eura brali ve většině obchodů také). Nákupní zóna je dlouhá a vyzdobená kromě vlajek různých států Evropské unie i jedním ze znaků Švédska - malými sochami lva.
Cílem dnešní cesty byla stockholmská radnice. Její fotografii jste zde měli už minule. Při pohledu od královské hrobky vypadá takto.
Na špici její věže je další ze švédských symbolů - tři zlaté korunky. Uvnitř této cihlové budovy je malé nádvoří s velkými okny do sálů.
Co je na stockholmské radnici zvláštní? Už minule jsem psal, že je to sál s obrovskou mozaikou, která je složená z 19 milionů čtverečků o velikosti 1 - 2 cm2 (tedy přibližně velikost lidského nehtu). Jsou ze zlata, které má 23 karátů. Tato mozaika je v místnosti, kde probíhá udělování Nobelových cen. Dovnitř jsme se podívali jen prostřednictvím fotografie na pohlednici - tady je (přiznávám - méně kvalitní) kopie.
K radnici patří i malé nábřeží s krásnou zahradou, která je plná fontánek a soch.
Začínající deštík nás vyhnal na zpáteční cestu k Astorii, se kterou nás čekala jednodenní cesta do německého Kielu. Touto fotkou se s Vámi zatím loučím. Dál nás čeká třetí, nejdelší a poslední cesta Baltským mořem.
Formát pro tisk