Myslím, že by bylo zbytečné popisovat všech 14 dní plavby s americkými turisty. Vybral jsem pro Vás jen několik nejzajímavějších míst z jejich tematického výletu, který byl zaměřen na místa, která souvisí s postavou svatého Pavla, nebo jsou jinak spjatá s křesťanstvím. Pro ty, kteří se v církevní tematice moc neorientují, jen krátké vysvětlení: Svatý Pavel byl jedním ze 12 apoštolů - tedy lidí, kteří byli učedníci a spolupoutníci Ježíše Krista. Určitě se nemusíte bát, že Vás četba této kapitoly nějak religiózně poznamená, nebo že něčemu nebudete rozumět, nemáte-li aspoň pětkrát přečtenou Bibli. Jsou to stále ty stejné zápisky s fotkami a informacemi o místech, která jsem s lodí Astoria navštívil a je jen na Vás samotných, jak si to přeberete a co si z toho odnesete. Pro mě osobně byla tato cesta zajímavá stejně jako cesta do Petrohradu, kterou jsem dosud považoval za svůj nejzajímavější výlet.
Přeji Vám příjemné počtení.
1) 3. listopad 2006 - Venezia, Benátky
Takže - vzhůru na cestu. Jak už jsem v úvodu napsal, začínali jsme naši letošní poslední cestu v Benátkách. Počasí bylo na začátku listopadu slunečné, ale mrazivé. Od moře foukal studený a štiplavý vítr, gondoliéři vyměnili svá modrobílá pruhovaná trička za teplé bundy, několikasetmetrová fronta turistů u vstupu do chrámu svatého Marca zmizela. Jediná věc, která zůstala stejná jako v létě, byly velké kopečky výborné zmrzliny, kterou italové s chutí pojídali i v zimě.
Večer jsme z Benátek vyrazili směrem na jih (kam jinam by se taky dalo z Benátek na lodi plout, že…) okolo chorvatského pobřeží do Řecka.
2) 7. listopad 2006 - Kavala, Řecko
Kavala je středně velké město. Několik desítek kilometrů odsud se nachází města Thessaloniki a Filipi, kde byl svatý Pavel nějaký čas vězněn. My jsme se tak daleko nedostali. Ale i prohlídka Kavaly stála za to.
Nejzajímavějším místem je (kromě desítek malých restaurací s výborným gyrosem) malá pevnost na kopci u přístavu. Vede k ní několik úzkých a strmých uliček.
Tato pevnost původně sloužila jako vojenské opevnění. Vstup stojí 1,50 Euro. Pokud hledáte nějaký silný kulturní zážitek, tak pro Vás nemá smysl dovnitř chodit. Nejsou zde žádné starodávné budovy ani muzeum. Pokud ale hledáte místo k relaxaci při pohledu přes staré hradby a střechy řeckých domečků na modré moře, bude se Vám zde líbit.
Jak už jsem napsal, v pevnosti není takřka nic - snad až na jednu centrální věž, na níž ve větru plápolá řecká vlajka.
Jinak je ovšem toto místo skvěle využito - na hlavním nádvoří, které je na svahu, je postaveno jednoduché hlediště a dole u severní stěny stojí podium. Opravdu skvěle umístěné přírodní divadlo.
Když sejdete z pevnosti dolů, nemůžete si nevšimnout další zajímavé stavby. Vypadá jako vysoký, úzký a dlouhý most, který spojuje pevnost s protějším kopcem. Místo chodníku má nahoře jen jakousi "rýnu"... Pokud jste ještě nepoznali, jedná se o aquadukt. Sloužil jako přívod vody do pevnosti z říčky, která tekla na protěším kopci. Takhle vypadá aquadukt při pohledu z pevnosti...
... a takhle při pohledu z centra města. Jak vidíte, dnes už funkci "vodovodu" neplní a okolo parkujícím autům spíš zavazí. Jinak je to ovšem zajímavá stavba - zvlášť si všimněte, jak silnou základnu k obloukům stavitelé udělali, aby nahoře vznikla cca 1 metr široká lávka. Pravděpodobně díky tomu, že je tak masivní, přežila stavba dodnes.
Kromě pevnosti, aquaduktu a gyrosu je v Kavale i krásná pláž, kde se dá koupat i začátkem listopadu, takže toto místo vřele doporučuju i na dovolenou.
3) 9. listopad 2006 - Kusadasi a Efes, Turecko
Na turecké město Kusadasi mám zajímavou vzpomínku. V květnu, kdy jsme zde kotvili, to bylo poprvé, kdy jsem se dostal z lodi ven na krátkou procházku. Dnes - tedy o půl roku později, když jsme se sem vrátili, jsem se vydal do starobylého města Ephesus - neboli Efes, které leží několik kilometrů od přístavu.
Prvním problémem, který jsem musel při této cestě v Turecku vyřešit, bylo zjistit, kolik budu na takovou cestu potřebovat peněz. Eura by mi totiž v autobuse ani při vstupu do památek v Turecku (v letošním roce - 2006) nevzali. Když jsem si peníze vyměnil, začal jsem řešit další problém - musel jsem najít autobus, který by mě do Efesu dopravil. To je opět problém, protože jakmile se - jako turista - začnete ptát na dopravu, pošlou Vás všichni dotázaní na stanoviště taxíků, ale ne na zastávku autobusu. Pak, když konečně nádražíčko objevíte, musíte najít ten správný minibus (velikostí připomínají tyto vozidla spíš dodávky a jejich kapacita je okolo 15 míst) a poprosit řidiče, aby Vám nezapomněl sdělit, kde máte vystoupit.
Cesta z Kusadasi do Efesu stála 3 liry (v přepočtu asi 2 Eura) a trvala okolo půl hodiny. Autobus neměl kromě větších měst přesně stanovené zastávky; stačilo na něj mávnout a řidič zastavil opravdu kdekoliv - třeba i uprostřed křižovatky. Silnice k Efesu vedla částečně podél pobřeží, kde se velkým tempem stavěly nové a nové obrovské hotely, zábavní a vodní centra a apartmány s restauracemi.
Pokud čekáte, že Efes stojí uprostřed nebo alespoň na okraji nějakého města, budete velmi překvapeni - stejně jako já, když mě řidič vysadil v půlce dálnice u jakéhosi motorestu. Tam se na mě sesypali taxikáři a snažili se mě dostat do svého taxíku, aby mě k městu odvezli. Není to ale třeba, stačí se vydat po odbočce z dálnice směrem na východ a ujít asi 800 metrů přes malý kopeček. Za ním už je parkoviště pro autobusy a u něj jedna ze dvou vstupních bran do starodávného Efesu. Vstup: 10 lir (asi 6,50 Euro).
Malá historie
Město Efesos bylo založeno v 11. století před naším letopočtem Ióny. Přibližně za 500 let - tedy v 6. století před n. l. se města zmocnili Achemenité, které odsud vyhnal až Alexandr Veliký. Po smrti tohoto vojevůdce řídil město jeden z generálů. Postupem času se město Efesos stalo součástí Římské říše. Během několika málo stovek let se rozšířilo a stalo se největším městem antiky.
Mnoho císařů zde nechalo vystavět obrovské chrámy. Nejznámějším z nich je jistě chrám bohyně Artemis, který se počítá mezi 7 divů světa. Právě uctívání bohyně Artemis byl důvod, proč apoštol Pavel město Efesos několikrát navštívil ve snaze tento kult zničit.
Další z apoštolů - Jan - se v Efesu na konci svého života usadil. Je dokázáno, že zde napsal své Evangelium - tedy knihu o životě a smrti Ježíše Krista. Podle dochovaných svědectví (nejen z církevních pramenů) svěřil Ježíš Kristus před svou smrtí svoji matku do opatrování právě Janovi. Proto se předpokládá, že i Panna Maria strávila poslední léta svého života právě zde. Při archeologických pracích na konci 19. století byly pod malou kaplí nedaleko posvátného pramene nalezeny zbytky základu domu. Pomocí rozboru uhlíkovou metodou bylo dokázáno, že tyto zbytky pocházejí z prvního století našeho letopočtu. Kaple na tomto místě stojí dodnes.
Ve 3. století napadli město Gótové a Efesos se z tohoto útoku již nikdy nevzpamatoval. Ještě v první polovině 5. století zde proběhl církevní sněm (neboli koncil), ale pak už následovaly jen katastrofy - rozvodnění řeky Kaystros, epidemie moru, malárie a mnohé další, které znamenaly úplný konec města.
Prohlídka
Samotná prohlídka antického města probíhá většinou od východu od brány Magnesia, která byla postavena římským císařem Vespasianem (nebo lépe řečeno za jeho vlády). V blízkosti brány je dobře vidět potrubí z pálené hlíny, které sloužilo jako rozvod vody po celém městě.
První památkou je Odeon. Je to malý amfiteátr z 2. století, který sloužil jako sněmovna pro senátory. Ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, kapacita Odeonu byla 1.400 míst (ve 23 řadách) - z čehož lze usuzovat, že se zde konaly i jiné akce, jako na příklad koncerty.
Hned vedle Odeonu stála radnice. (Jak můžete vidět, z ní nezbylo už vůbec nic.) Je původně ze 3. století, za vlády císaře Augusta byla změněna na tzv. Prytaneion. Uvnitř plál na počest bohyně Artemis věčný oheň, o který se starali kněží - Kuréti.
Cesta vedoucí od radnice směrem dolů se nazývá Kurétská třída. Prochází skrz Domiciánovo náměstí, na kterém stojí Memmiův pomník (podle architekta Memmia, který nechal vystavět aquadukt).
Malé náměstíčko je zakončeno Heraklovou bránou, která je pojmenována podle dvou reliéfů na sloupech.
Kurétská třída však pokračuje dál. Kdysi na ní byly pravděpodobně desítky malých obchodů. Podle výšky Heraklovy brány i podle velikosti dochovaných ruin obchůdků můžete vidět, jak byly některé stavby v Efesu malé. Na následujících fotografiích je pohled od Heraklovy brány směrem dolů, na druhé fotografii pohled od chrámu císaře Hadriana směrem nahoru k Heraklově bráně.
Přibližně v polovině této ulice jsou trosky lázní z 1. století před n. l. Hned vedle stojí již zmíněný chrám císaře Hadriana. Je to malá stavba z poloviny 2. století a je postavena v korintském stylu. Na čelní stěně byly původně nádherné reliéfy, které jsou dnes (jako i některé další památky z Efesu) umístěny v muzeu v nedalekém městě Selcuk.
Kurétská třída o pár metrů dál končí na malém náměstíčku. Zde si můžete prohlédnout veřejné latríny nebo Hadrianovu bránu. Tou nejzajímavější stavbou je zde ovšem Celsova knihovna. Je to jedna z nejlépe dochovaných staveb (i když tak nevypadá, prošla jistou rekonstrukcí). Pochází z 2. století a nechal ji postavit jeden z konzulů pro svého otce.
Rekonstrukce knihovny do dnešní podoby se zdařila především díky tomu, že většina částí budovy byla nalezena v blízkosti základů budovy. Tady je ještě jeden pohled na průčelí knihovny.
Hned vedle knihovny je vstup skrz bránu do prostoru o velikosti zhruba 100 x 100 metrů.
Jedná se o Dolní agóru, která sloužila jako obchodní místo. Celé toto náměstí lemují zbytky sloupů.
To už byl ale pohled z druhého konce Mramorové ulice, která začíná u Celsovy knihovny a končí přímo u největšího dochovaného antického divadla na světě. Jeho původní kapacita byla 30.000 osob. Se stavbou se začalo ve 3. století před n.l. a trvalo přes 500 let, než dosáhla finální podoby. V tomto divadle několikrát kázal již zmíněný apoštol Pavel. Dodnes se zde každoročně pořádá festival hudby.
Celé toto místo má výbornou akustiku. I když na jevišti někdo promluví jen slabě, je ho výborně slyšet až do poslední řady. Kromě toho je z nejvyšších řad krásný výhled na Arkádovou třídu, která je nejširší ulicí v Efesu a vede od divadla směrem k bývalému přístavu. Byla pojmenovaná podle císaře Arcadia; původně byly po obou stranách ulice desítky obchodů.
To už se ale blížíte k východu z celého areálu. Ještě jeden pohled na divadlo, tentokrát přes zbytky gymnásia...
... a už je před Vámi opět parkoviště se spoustou prodejců suvenýrů.
Zbývá už jen malý dodatek k několika památkám, které jsem již zmínil, ale jejich fotky tady nejsou. První z nich je kostel Panny Marie - ten leží v odlehlém rohu areálu a zbylo z něj jen pár opracovaných kamenů. Další památkou je dům Panny Marie. Ten leží úplně mimo areál města, vysoko na hoře nad Efesem. Neměl jsem bohužel dost času, abych se tam vypravil - snad jindy. Stejně tak mi nezbyl čas zajít se podívat na zbytky chrámu bohyně Artemis (jen pro zopakování - je to jeden ze 7 divů světa); ten leží taktéž úplně mimo areál. Není ale o co stát - při pohledu na fotografie v průvodci jsem zjistil, že z původního chrámu se dochoval jeden jediný sloup a okolo pár rozházených mramorových desek.
Nezbývalo než se vrátit na autobusovou zastávku na dálnici a počkat na odvoz zpět do města Kusadasi.
4) 11. listopad 2006 - Athény, Řecko
Athény jsou hlavním městem Řecka. Jeho počátky sahají až do mladší doby kamenné - asi okolo roku 3.000 př. n. l., kdy zde mezi několika pahorky vyrostla malá osada. Během 1.500 let se z této malé vesničky stalo důležité kulturní centrum; jeho význam vzrostl v této době ještě více díky tomu, že město odolalo nájezdům Dórů ze severního Řecka. Během následujících století se zde vystřídalo mnoho vládců i zřízení - monarchie, aristokratická vláda, demokracie. V roce 480 př. n. l. došlo u ostrova Salamis ke střetu Athéňanů s Perskou armádou. Athény vyhrály a staly se od té doby nejmocnějším městem Středomoří - tedy důležitější než Sparta. O 20 let později se vládcem Athén stává Perikles a nastává zlatý věk Athén, ve kterém vyrůstají na vrcholku Akropolis monumentální chrámy.
V roce 86 př. n. l. se města zmocnil generál Sulla a připojil ho k římskému císařství, kterému v té době vládl Hadrián. V roce 267 (ale už našeho letopočtu) bylo město vyrabováno a zmenšilo se na malou vesnici. V roce 529 dal navíc císař Justinián zavřít universitu. Za dalších 500 let (v roce 1040) se města zmocnili Normané. Osvobozeno bylo až v roce 1387.
Od roku 1456 začali město obléhat turecké armády. Nejkrásnější památky města - Parthenon a Erechtheion byly přestavěny na mešitu a harém. Teprve v roce 1828 bylo osvobozeno a za 6 let se z něho stává hlavní město sjednoceného Řecka a zároveň sídelní město vládců - nejprve královské dynastie, poté "černých plukovníků" v období diktatury a teprve v roce 1977 sídlem republikánské vlády. Dnes žije v Athénách přibližně 1/3 všech obyvatel Řecka.
Tolik k městu samotnému. Výletní lodě přijíždějící do Athén kotví většinou v městečku Pireus, které v dnešní době už srostlo s Athénami a které je od centra hlavního města vzdálené asi 20 minut jízdy vlakem.
Akropolis
Akropolis je pevnost na skalnaté planině, která se tyčí nad městem ve výši 156 metrů nad mořem. Původně sloužila jako sídlo vládců. V 15. století před n. l. byla obehnána kyklopskou zdí. Takhle vypadá Akropolis z pohledu z protějšího kopce Areopagos:
Ještě malé vysvětlivky: Na levé straně v popředí je vysoký podstavec, na němž stál Agrippův pomník (v podobě koňského čtyřspřeží a jezdce). Na druhé straně jsou pozůstatky malého chrámu, který byl zasvěcen bohyni Athény Niké.
Na západní straně kyklopské zdi byl chráněný průchod; dnes se zde nachází zbytky monumentální brány - Propylea.
Pokud projdete Propyleem na druhou stranu, dostanete se na volné prostranství, uprostřed něhož kdysi stávala velká bronzová socha Athény Promachos. Ta už zde dávno není; podobně jako 2 stavby, které původně stávaly po pravé straně - svatyně Artemidy a Dům odlitků. Nedochoval se ani původní chrám, který stál v centru celé Akropole (ten byl zničen Peršany). Na jeho místě nechal Perikles postavit nový chrám, který je největší stavbou celého komplexu: Parthenon.
Jeho jméno pochází podle obrazu na zadní straně, kde byly vyobrazeny 4 dívky, které tkají oblek pro bohyni Athénu Parthénos. Tento chrám byl postaven (podobně jako ostatní stavby Akropole) v 5. století před n. l. v dórském stylu (to poznáte podle sloupů - dórské sloupy nemají patku a hlavice je jen velice jednoduchá). Parthenon měl 8 sloupů v kratší straně a 17 ve straně delší. Jeho výzdoba pocházela přímo od mistra Feidia. Tento chrám nesloužil k obřadům, ale byla zde uschována socha Athény, kterou vyrobil ze zlata a slonoviny taktéž Feidias a která byla městským pokladem.
Za doby okupace města Normany byl chrám přestavěn na křesťanský kostel a během okupace tureckou armádou byl k tomuto kostelu přistavěn minaret a stala se z něj mešita. Dnes (tedy v roce 2006) prochází rekonstrukcí. Ještě jeden pohled na Parthenon, tentokrát z druhé strany:
Na severní straně Akropole stojí další chrám: Erechtheion. Tento chrám byl postaven v roce 420 př. n. l. architektem Filoklem okolo olivovníku zasvěceného bohyni Athéně. Je postaven v jónském stylu (opět poznáte podle sloupů; jónské mají patku a hlavice mají takový ten „zakroucený“ tvar).
Takhle vypadá v současnosti vchod do chrámu (zde jsou ty sloupy vidět líp).
Zvláštností tohoto chrámu je malá předsíň na jižní straně. Sloupy jsou zde v podobě žen - těmto sloupům se pak říká karyatidy.
Akropolis má i své muzeum, ve kterém jsou uloženy nejen sochy, ale i zbytky z reliéfů, které byly původně umístěny na chrámech. Pokud sem zavítáte, určitě se zajděte dovnitř podívat.
Tolik tedy ke stavbám, které se nacházejí na vrcholku skály. Ke komplexu Akropole ovšem patří ještě dvě památky, které se nachází v těsné blízkosti (přesněji pod jižní skálou). Jedna z nich je Odeion, který dodnes slouží jako místo pro koncerty. Nabízím Vám pohled z vrchu z Akropole i z druhé strany od vstupních bran.
Druhou stavbou je Dionýsovo divadlo, které mělo původně 15.000 míst. Dnes se z něho dochovaly jen ruiny.
Závěrem ještě krátká informace, pokud se rozhodnete Akropolis navštívit: Vstup stojí 12 Euro a dovnitř Vás nepustí s žádným větším batohem. Pokud pojedete kolem, určitě sem zavítejte. Už jenom ten výhled na celé Athény stojí za to...
V původním cestopisu, který byl vytvořen v roce 2006, zde poslední kapitola končila. Začátkem roku 2016, kdy jsem obsah stránek revidoval a připravoval je k opětovnému zveřejnění, jsem zjistil, že můj fotoarchiv obsahuje ještě jednu složku se záběry z poslední zastávky, které ještě nikdy zveřejněny nebyly. Netuším, proč se tak stalo; každopádně – zde jsou:
5) 15. listopad 2006 – Pompeje, Itálie
Pompeje (italsky Pompei) bylo starověké italské město, ležící nedaleko Neapole pod sopkou Vesuv. Při výbuchu této sopky (dne 24. října roku 79. n. l.) bylo město Pompeje (společně s dalšími městy Herculaneum, Stabie a Boscoreale) zasypáno během 3 dnů vrstvou popela až do výše 6 metrů. Většina obyvatel tohoto města zemřela na otravu jedovatými plyny, které se při sopečné erupci uvolnily (podle současných odhadů se jedná až o 10.000 osob). Celé město tedy bylo během velice krátké doby doslova zakonzervováno na více než 16 století (k objevení pozůstatků Pompejí došlo v roce 1748). Od roku 1997 byly Pompeje zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO.
Je mi líto, že po takřka deseti letech nemůžu nabídnout bližší komentář k fotografiím. Myslím si ale, že obrázky z těchto míst opravdu vypovídají za vše... Jak to v Pompejích vypadalo v roce 2006, můžete tedy vidět zde:
Vzhledem k tomu, že tato charterová plavba nebyla v katalogu cest lodi Astoria, nemůžu Vám nabídnout mapu cesty; vy si ji ale určitě podle minulých cest domyslíte sami. Snad se vám reportáž z poslední cesty s lodí Astoria v roce 2006 líbila. Byla trošku delší než ty předešlé - berte to jako takovou malou satisfakci za těch několik předcházejících cest, kde nebylo informací ani fotek až tak moc.
Doufám, že se vám mé zápisky z cest líbily. Jakékoliv vaše připomínky nebo postřehy uvítám na e-mailu tom(zavináč)kuf.cz
Formát pro tisk