Články autora
< návrat zpět
Tradiční úvod
Cestování je prostě vášeň. Každý, kdo kdy této vášni propadl, Vám potvrdí, že je velmi obtížné se jí zbavit. V dalším a dalším cestování Vám nezabrání ani varování Vašeho okolí, ani vzpomínky na ty horší momenty, které jste již na cestách prožili, ani případné překážky, které se Vám do cesty připletou dřív, než vůbec vyrazíte.
1. cesta – Hamburg – Island – Grónsko - Montreal
Na první cestě jsme vyrazili z německého Hamburgu směrem na severozápad. Naše cesta byla naplánována napříč Severním mořem až nad Velkou Británii, okolo Faerských ostrovů a pak dále až na Island. Odtud, po krátké návštěvě hlavního města tohoto ostrovního státu, jsme měli pokračovat směrem na západ, ke břehům Grónska a po několika zastávkách u největšího ostrova planety jsme měli doplout až do Kanady. Teprve odtud se pasažéři vraceli zpět domů.
2. a 3. cesta – Montreal – Chicago – Montreal
Druhý a třetí cruise zimní cesty lodi MS Hamburg měl být dle itineráře shodný, shrňme ho tedy do jedné kapitoly. V obou dvou případech měla cesta začínat v Montrealu, kde je hladina řeky Sv. Vavřince (St. Lawrence) v nadmořské výšce 6,1 metrů. Soustavou různých zdymadel a přepouštěcích komor jsme se měli dostat přes jezera Ontario, Erijské a Hurónské až na jezero Michiganské, kde je hladina ve výši 176,3 metry nad mořem (!!).
4. cesta – Montreal – New York – Montreal
Byl konec října a my jsme se stále ještě pohybovali po řece St. Lawrence. V tuto roční dobu se takto na severu moc výletních lodí už nepohybuje, počasí může v tomto období být velmi nevyzpytatelné a zrádné. Většina cruisovních lodí už dávno odplula se svými pasažéry někam jižněji za sluncem. My jsme však stále byli tu a navíc jsme se sem chystali za 2 týdny ještě jednou vrátit…
5. cesta – Montreal – New York – Nassau
Pasažéry jsme v Montrealu stihli vyměnit podle plánu, tedy 11. listopadu na svátek sv. Martina. Hned následující den jsme se ještě jednou a naposledy přesunuli do Quebec. Vycházet ven či vůbec na palubu nemělo smysl, venku padal déšť se sněhem a počasí už bylo skoro zimní…
6. cesta – Bahamy – Jamaica – Mexiko – Kuba
Definitivně jsme se ze z prostředí hurikánů a blížící se zimy přesunuli na jih, do Karibiku zalitého sluncem. Zatím, co se jedna skupina cestujících chystala na cestu domů do Evropy a noví pasažéři pomalu přistávali na letišti v bahamském Nassau, měli jsme až do odpoledního kafe volno. Letmý pohled z paluby napovídal, že nás čeká hezký den; teplota se zde, na konci listopadu, pohybovala okolo 30° C.
Úvodem
Tento cestopis z lodi MS Astoria vznikal průběžně při mé cestě v roce 2006; na webu byl však umístěn jen asi 2 roky. Po téměř deseti letech, kdy jsem se rozhodl zaktualizovat své stránky včetně mých poznámek z cest lodí, jsem v něm provedl jen několik málo změn a opět Vám jej nabízím.
1. cesta: Istanbul - Venezia
Jak jsem se k možnosti jet hrát na loď dostal a jak rychle vše proběhlo, jsem už zmínil v předmluvě. Od dotazu, zda bych chtěl jet, přes rozhodnutí a zařízení všecho potřebného, uteklo sotva 5 pracovních dní a už jsem seděl na palubě letadla z Vídně do Istanbulu. Tento let trvá něco málo přes 2 hodiny, to si vlastně ani nezdřímnete. Ostré dopolední slunce nad Istanbulem slibovalo horký den, z klimatizovaného letadla však záliv i město vypadaly velmi příjemně, pohodově a přátelsky. Celý tento pocit však okamžitě zmizel po vyzvednutí zavazadel.
2. cesta: Venezia - Gibraltar
O tom, jak to v Benátkách vypadalo, jste si mohli přečíst už na konci minulé kapitoly - nikam ven jsem se nedostal. Naštěstí jsem v tomhle městě nebyl poprvé (a ani naposledy), tak mě to až tak nemrzelo.
3. cesta: Gibraltar - Bremerhaven
Do Gibraltaru (který se sice nachází na jihu Španělska, ale od roku 1713 patří Velké Británii) jsme připluli 26. května 2006 o půl druhé odpoledne. Přestože jsme stále ještě byli ve vodách Středozemního moře, přivítalo nás počasí typicky britské (na rozdíl od Británie se v Gibraltaru jezdí „normálně“ – vpravo).
4. cesta: Do Norska a zpět
Do německého přístavu Bremerhaven jsme dorazili s MS Astoria 3. června 2006 časně ráno. Terminál v přístavu byl opravdu luxusní - připomínal spíš terminál letištní - prosklené koridory, kavárny, pojízdné schody, všechno vypadalo zánovně. Naši kolegové - saxofonista a basista se vylodili a místo nich přišli do kapely noví kolegové. Pomalu jsem se seznamoval s novým spolubydlícím, když mi kapelník donesl dopis. Byla to faktura za lékařské ošetření ze dne 24. května, kdy mi bylo kvůli houpání lodi zle a doktor mi musel dát injekce (pokud si nevzpomínáte, mrkněte do 2. cesty). Když jsem dopis (tedy přesněji fakturu) otevřel, málem mě to porazilo… Na papíru byla napsána částka přesahující 116 Euro! Hmmm, to není špatný kšeft, dávat lidem na lodi první pomoc. Naštěstí mi tuto částku - díky tomu, že mám připojištění do zahraničí - proplatí pojišťovna doma po návratu.
5. cesta: Za polární kruh
Po prvním krátkém výletu do Norska jsme se do této krásné severské země opět vraceli - a tentokrát nejen na její okraj, ale až na nejsevernější bod nejen tohoto království, ale samotné kontinentální Evropy - tedy na Nordkapp. Tento mys leží daleko za polárním kruhem, jeho přesná poloha je 71°10´21´´ severní šířky - ale k tomu se dostaneme...
6. cesta: Severní moře
Severní moře. Nevyzpytatelná vodní plocha mezi Dánskem na východě, Velkou Británií na západě a samozřejmě Německem (mimo jiné) na straně jižní. Přístav Bremerhaven, ležící v ústí řeky Vezery do tohoto moře, se opět stal místem, kde jsme vyměnili pasažery, abychom se s nimi vydali na výletní cestu Severním mořem - právě přes všechny výše vyjmenované země.
7. cesta: Okolo Velké Británie
Během července jsem si udělal malou dovolenou a zajel na 4 týdny domů. Na lodi mě po tuto dobu vystřídal můj kolega a kamarád, který s Astorií absolvoval celkem 2 cesty. První cesta vedla okolo Norska, pak dále na sever po Severním ledovém oceánu, až na souostroví Špitzberky a zase zpět. Počasí se jim opravdu vydařilo a krajinu na Špicberkách snad není třeba komentovat.
8. cesta: Opět na Nordkapp
Do německého přístavu Bremerhaven jsme dorazili 10. srpna 2006 v ranních hodinách. V tu stejnou dobu likvidovali místní požárníci zbytky požáru (trvajícího přes 2 dny) na jedné z lodí, která tu byla na opravě v suchém doku. Ještě v posledních hodinách před zakotvením nebylo jasné, zda Astoria nezamíří do jiného z okolních přístavů - kvůli bezpečnosti. Když začne hořet loď, jsou to především barvy, které oheň rozšiřují. Díky tomu vznikají nedýchatelné a životu nebezpečné zplodiny. Naštěstí se oheň podařilo nad ránem uhasit a naše loď mohla v klidu zakotvit u svého "mateřského" mola.