Vzhledem k tomu, že se jednalo o relativně dlouhý cruise (což je zjevné už z názvu), byla loď doslova nacpaná zásobami a spousta uliček se tak stala na pár dní neprůchodná. Na snímku hlavní ulička pro posádku směrem k jídelně.
První zastávka po dvou dnech plavby byla na Faerských ostrovech (severně od Velké Británie), v přístavu Torshavn. Typický malý přístav, stejně tak i typické počasí – severský podzim. Nestálo za to ani vylézat ven.
Teprve až jsme vyplouvali z přístavu, všiml jsem si menší výletní lodi stojící těsně za námi. Pro ty, kteří by ji nepoznali: je to MS Bremen společnosti Hapag-Lloyd, na které jsem strávil v červnu téhož roku krásných 5 dní.
Pokračovali jsme v naší cestě dále, do hlavního města Islandu – Reyjkjavíku, kam jsme dopluli 11. září. Počasí nebylo nejteplejší, ale město vypadalo příjemně už při pohledu z lodi a tak jsme vyrazili na krátkou prohlídku města.
Město má příjemnou atmosféru i přes nevlídné počasí. Kromě zajímavých přístavních budov je dominantou města krásná katedrála tyčící se nad městem.
Až potud probíhala cesta podle plánu. Když jsme se však v podvečer vrátili na palubu a měli jsme odplout, dozvěděli jsme se, že u jižního cípu Grónska zuří velká bouře. Vichr tam dle radaru dosahoval rychlosti hrubo přes 100 km/h a vlny byly až 10 metrů vysoké. Kapitán lodi proto po zralé úvaze rozhodnul z Reyjkavíku nevyplout. Ti, kteří si cení vlastních životů i ti, kteří (podobně jako já) nemají v oblibě mořskou nemoc, byli celkem rádi. Jejich nadšení však nesdílela hrstka německých postarších dobrodruhů a také především majitelé společnosti (sedící ve svých teplých italských domovech daleko od nás). Rozhodné slovo má ale v tomto případě kapitán a ten rozhodl (podobně jako kapitán nedaleko stojící Aidy) zůstat u mola do dalšího dne. Jak ukázal další vývoj událostí, kapitán rozhodnul moudře.
Podle ne zrovna příjemných pohledů důstojníků pobíhajících druhý den po lodi s telefonem na uchu proběhla mezi vedením společnosti a vedením lodi ostrá výměna názorů ohledně dalšího programu cesty. I přes to, že denní program na 2. den původně počítal s tím, že v Reyjkavíku zůstaneme až do dalšího, tedy 3. dne, bylo nakonec rozhodnuto, že večer vyplujeme. Kapitán lodi ale určil směr lodi trochu jinak, než bylo v původním plánu zamýšleno. Místo cesty na jihozápad k jižnímu cípu Grónska, kde stále zuřila bouře, jsme zamířili podél rovnoběžky přímo na západ, ve snaze dosáhnout východního pobřeží Grónska a podél něj bouři obeplout.
I přes veškerou snahu minimalizovat zdravotní újmu pasažérů i riziko poškození lodi jsme se bouřce úplně nevyhnuli. V průběhu první noci a prvního dne plavby musela spousta pasažérů vyhledat lékařskou pomoc; paní doktorka rozdala prý přes 20 uklidňujících injekcí. Během druhé noci plavby se naše loď setkala s okrajem bouřky. Jak to v sále a na podiu po bouřce vypadalo?
Na konci druhého dne po vyplutí z Reyjkavíku jsme se dostali na dohled grónskému pobřeží, kde už byla situace podstatně klidnější. Dokonce i západ slunce nad zmrzlými pohořími byl takřka kouzelný.
Třetího dne plavby jsme nad ránem dopluli do Prins Christian Sund – tedy k přírodnímu průlivu a fjordu na nejjižnějším cípu Grónska. Po bouřce ani stopy a v poklidné vodě se volně pohupovaly kusy ledu.
Proplouvali jsme zmíněným fjordem a téměř netknutou krajinou za krásného počasí. Sem tam se naskytnul pohled na kus ledovce, pomalu sjíždějícího k mořské hladině.
V odpoledních hodinách jsme dopluli k malé vesničce Aappilattoq (domečky jasně viditelné na první fotografii jsou při bližším pohledu vidět pod mohutnými skalami i na druhé fotografii). Počasí bylo stále nádherné.
V podvečerních hodinách, když loď opouštěla fjord, byli všichni pasažéři svoláni kapitánem a vedením lodi do Lounge (velká společenská místnost na zádi ve 4. patře, kde také hrává kapela). Bylo oznámeno, že vzhledem ke zpoždění, které jsme neplánovaně nabrali nejen prodlouženým stáním v Reykjavíku, ale i delší cestou ke Grónsku, došlo k téměř dvoudennímu skluzu, který již není možné dohnat, a proto dochází ke změně trasy: veškeré další zastávky v Grónsku jsou zrušeny a loď bude pokračovat na jihozápad, k pobřeží Kanady. Někteří pasažéři protestovali, ale s časovou ztrátou se už nedalo nic dělat – kurz byl jasný. Jak se změny promítly do naší trasy můžete vidět na následujících fotografiích z katalogu lodi. Vlevo původní cesta, s plánovanými zastávkami v Grónsku, vpravo cesta upravená - obeplouvání bouře na východ od Grónska a pak přímý směr k pobřeží Kanady.
Na moři jsme strávili další 2 dny a pokračovali již plánovanou zastávkou u ostrova New Foundland. Stáli jsme na kotvě, asi 20 minut jízdy tenderem (člunem) k malé vesničce. Kromě krásné přírody zde nebylo nic extra k vidění; příjemným zjištěním ale bylo, že můj telefon funguje i na americkém kontinentu. (Pozn.: mobilní sítě fungovaly v Evropě původně jen na frekvenci 1800 Hz, později – když už začínala být síť přetížená – došlo k dualizaci, kdy se telefony začaly vyrábět i pro použití na frekvencích 900 Hz. Na americkém kontinentu ale telefony pracují na frekvencích 1900 Hz, což spousta starších přístrojů neumí. K funkčnosti je třeba tzv. „triband“; tedy schopnost telefonu pracovat na všech zmíněných frekvencích. Zda jej Váš telefon má je třeba zjistit v manuálu, nebo u výrobce. Můj naštěstí fungoval – na rozdíl od telefonů spousty zklamaných německých turistů.)
Pak již nabral MS Hamburg směr do vnitrozemí. Čekala nás zastávka v Saguenay v Kanadě. Malé, ospalé městečko…
Místo výletu po venku jsem se rozhodnul věnovat jiné činnosti. Zde je nutné zmínit, že vedle mé práce hraní v kapele, která hraje každý večer v Lounge (což je sál na zádi lodi ve 4. patře) k tanci a také doprovází umělce (kteří se na každý cruise střídají), patří k povinnostem klavíristy také hrávat k odpolednímu kafíčku v Palmgartenu (což je menší restaurace na přídi lodi na 5. podlaží), a to každý druhý den. Ve zmíněném Palmgartenu stojí pianino, které se v průběhu bouřky u Grónska vytrhlo ze svých držáků a spadlo klaviaturou dolů. Poškození se na první pohled zdálo dost velké… Hnán představou, že bych měl další 3 měsíce hrávat na starší keyboard, který je nutné každý den vytahovat a uklízet, navíc bez slušné mechaniky a bez pedálu, se mi podařilo piano uvést do přijatelného stavu.
Následující den zakotvila naše loď v jednom z nejstarších měst v Kanadě – Quebec. Vzhledem ke zrušeným zastávkám v Grónsku jsme měli oproti itineráři jeden den k dobru a tak jsme v Quebec stáli 2 dny. Prohlídka města se vydařila.
Při zpáteční cestě jsme náhodou narazili na nejvyšší budovu ve městě, která ve svém 31. podlaží nabízela jedinečný výhled na město. Neváhali jsme – i přes zamračené počasí byl výhled na město krásný. Pohledy jsou řazeny dle řádků západ – sever – východ – jih. Na severovýchodním pohledu, kde je i řeka (4. a 5. fotografie), je možné zahlédnout naši loď.
Neodolali jsme ani možnosti ochutnat některé z místních piveček. :-)
Druhý den večer se MS Hamburg vydal na cestu k Montrealu, kde končil cruise a byla výměna pasažérů. Závěrem už jen malá rekapitulace trasy: od 6. 9. z Hamburgu přes Torshavn, Reykjavík, Aappilattoq, New Foundland, Saguenay, Quebec, až do Montrealu 24. 9. = 7110 km.
Formát pro tisk