S lodí MS Hamburg jsme opouštěli stejnojmenné město 9. srpna 2013. Počasí bylo naprosto nádherné…
Naše cesta vedla velice podobnou cestou, kterou jsem absolvoval již o 7 let dříve s lodí Astoria - byla pro mne tedy takovou malou vzpomínkovou záležitostí.
První zastávka byla v norském Bergenu. Ani bych nedokázal spočítat, kolikrát jsem už fotil onu typickou bergenskou přístavní ulici s krásnými barevnými domky. Proto vás tentokrát této fotografie ušetřím a přidám jen foto pořízené při odjezdu z přístavu.
S odstupem času přemýšlím, zda je dobré vrátit se do kapely k člověku, se kterým jste před mnoha lety hráli. Vlastně na tom není nic špatného, pokud se kapela za tu dobu, co v ní nejste, nějak vyvíjí – ideálně směrem nahoru. Nechci teď nijak filozofovat a hodnotit směr, vývoj a úroveň palubního bandu, do kterého jsem na pár dní naskočil; musím ale vyzdvihnout vývoj úrovně show kostýmů. Tenhle je můj oblíbený.
Naše cesta pokračovala směrem k severu, další zastávka byla v městě Trondheim. Udělali jsme si krátkou procházku po pobřeží, potkali pár Čechů, chvíli poseděli v parku u místního kostela…
… a jelo se zase dál, směrem k Lofotskému souostroví. Příroda je zde nepopsatelně krásná – zvlášť v počasí, které jsme tu v první polovině srpna měli.
Hlavním cílem naší cesty byl Nordkapp. Observatoř v nejsevernějším bodu kontinentální Evropy jsem již několikrát s Astorií navštívil, tak jsem se tentokrát jen procházel po přístavním městečku a lovil internet. Při procházce jsem nejprve narazil na svéráznou zahrádku…
... a následně na velkou skupinku Filipínců z naší lodi, kteří postávali u zavřené realitní kanceláře – neklamný důkaz, že TADY je internet. Vyřídil jsem nejnutnější a vydal se zpátky k lodi. Po cestě jsem potkal ještě kolegu trumpetistu, se kterým jsme vymysleli jednu vtipnou fotečku pro našeho dalšího kolegu s kapely, který hrál na basu.
Náš současný basista, který na MS Hamburg nastupoval zároveň se mnou, měl – mimo jiné – jednu zálibu, a tou bylo, že ať jsme vystoupili kdekoliv, ihned si našel nějaké místečko, kde vlezl do moře. Pomiňme teď důvod, kvůli kterému to dělal; vtipné byly jeho příběhy, které se mu u toho stávaly. Hned při prvním koupání v Trondheimu se mu podařilo uklouznout po mokrých kamenech a vykloubil si dost nepěkným způsobem palec na pravé ruce. Aby se kapelník nezlobil, nikomu nic neřekl, jen při hraní tiše trpěl. Na Lofotech zase ztratil při koupání dioptrické brýle a neviděl pak vůbec na noty. Snažil se to zatajit, ale vzhledem k tomu, že jiné brýle neměl, musel s pravdou ven - takže jsem se (jako jeho spolubydlící) oba příběhy dozvěděl jako první a musím říct, že jsem se při jeho barvitém vyprávění dost bavil. Proto jsme s naším trumpeťákem a za pomoci photoshopu udělali fotku, na které to vypadá, že se kolega koupe v Severním ledovém oceánu na Nordkappu přímo o půlnoci… Chudák basista – když to viděl, hned chtěl na to místo běžet se vykoupat taky. Ještě, že už jsme odplouvali...
Po cestě zpět na jih se naše loď zastavila ještě na dvou krásných místech, a to v městečku Alesund, odkud byl z vyhlídky v zahradách nad městem krásný rozhled přes střechy domů…
… a pak v krásném fjordu u vesničky Vik, kde naše loď stála na kotvě a kde bylo prostě zase hrozně krásně…
Po devíti dnech plavby na sever a zpět jsme se vrátili zpět do města Hamburg – a byl konečně čas na jeho prohlídku. Ale to až v dalším cestopise.
Formát pro tisk