Odtud už jsme však pokračovali dle původního plánu, tedy od městečka San Sebastian (La Gomera) přes Santa Cruz (La Palma), Arrecife (Lanzarote) a opět Las Palmas (Gran Canaria). Závěr cesty byl tradičně v Santa Cruz de Tenerife. Většinu těchto míst jsme navštívili během minulého měsíce – zmíním je zde tedy o něco méně a místo toho Vás zvu na malou virtuální prohlídku lodi Mein Schiff Herz.
Loď Mein Schiff Herz byla postavena v 90. letech minulého století v německé loděnici v Papenburgu a na vodu byla spuštěna 11. července 1997. Jejím prvním majitelem se stala společnost Celebrity Cruises, která loď pojmenovala MV Mercury. V roce 2008 bylo lodi změněno jméno na Celebrity Mercury. Zajímavostí z této doby (konkrétně z února 2010) je příběh, kdy loď po cestě z Charlestown (Jižní Karolína, USA) do východního Karibiku zasáhla epidemie norovirů. Toto vysoce infekční virové onemocnění (velmi odolné proti desinfekčním prostředkům, projevující se silným průjmem a zvracením) postihlo takřka 500 lidí na palubě (z celkových 1.800). Podle vyjádření firmy Celebrity Cruises byli nemocní léčeni volně prodejnými léky; na loď se navíc dostavil na pomoc další lékař a 2 zdravotní sestry, kteří společně s nemocničním personálem lodi dokázali další šíření nákazy zastavit a nemocným pomoci.
V roce 2011 byla loď prodána společnosti TUI a její název se změnil na Mein Schiff 2. Pod tímto názvem se plavila skoro 8 let; lednu roku 2019 byla loď znovu přejmenována, a to na stávající název Mein Schiff Herz.
Pokud se ptáte na důvod poslední změny názvu, zde je vysvětlení: Společnost TUI Cruises, které flotila lodí Mein Schiff patří, vlastnila na počátku svého podnikání loď Mein Schiff 1. Později byla přikoupena (jak již bylo zmíněno, od americké firmy Celebrity Cruises) loď, která obdržela přídomek „2“, přestože datum její výroby bylo dříve, než u té s číslem „1“. Společnost si následně nechala postavit loď s pořadovým číslem 3 (dodána 22. května 2014) a za ní následovaly sesterské lodě s číslem 4 (v provozu od roku 2015), 5 (2016) a 6 (2017). Následně se společnost zbavila zastaralé Mein Schiff 1 a na místo ní koupila (v roce 2018) novou „jedničku“. Tato nová Mein Schiff 1 dostala v lednu roku 2019 sesterskou loď – a aby zůstala zachována logika pořadí číslování, tak tato nová sesterská loď dostala číslo 2. Nejstarší, ale stále ještě krásná a funkční loď této flotily byla přejmenována na současný název Mein Schiff Herz.
V následujících letech (pokud mám správné informace, tak okolo roku 2023) byl měla být na vodu spuštěna i Mein Schiff 7 a společnost už plánuje i stavbu další lodi – jak jste jistě sami správně odhadli, Mein Schiff 8. Ale to už jsme jinde...
Loď Mein Schiff Herz je 262,5 m dlouhá a 32 m široká. Pohání ji 4 dieslové motory od firmy MAN. Dva z nich jsou 9ti válcové, o výkonu 10.800 kW (každý), druhé 2 jsou 6ti válcové, o výkonu 2 x 7.200 kW. Dohromady mají tedy tyto motory výkon 36.000 kW, což odpovídá 48.946 koňských sil. Celkový výkon dokáže vyvinout u tohoto plavidla (i přes jeho velkou hmotnost) rychlost až 21,5 uzlu, což odpovídá úctyhodným 40 km/h. Loď pojme do svých 956 pasažérských kabin až 1912 cestovatelů, mimo to zde může zároveň plout přes 800 členů posádky. Má celkem 14 pater (patro s číslem 13 je samozřejmě vynecháno, stejně jako tomu bývá např. u letadel, kdy je vynechána 13. řada).
Do spodních pater (1. a 2. patro), které se nachází pod čarou ponoru lodi, mají přístup jen inženýři a námořníci, kteří se starají o motor lodi, popř. zde mají své kajuty. Ve 3. podlaží se nachází kajuty a zázemí pro posádku (jídelny, herny, posilovna, crew bar...). Na tuto palubu mají pasažéři jen omezený přístup, a to jen do prostor, kde se nachází jeden z možných lodních vstupů / východů na pevninu (když loď stojí v přístavu s nižším molem) a zpravidla tudy probíhá také nakládka zavazadel a potravin. Další možné vstupy se nachází na 5. a 6. podlaží.
Všechna vyšší podlaží (od 4. do 14.) jsou určeny pro pasažéry a mají své názvy.
Pasažérské kajuty se rozlišují do 3 tříd – A, B a C. Jak jsem již na začátku tohoto cestopisu avizoval, měl jsem možnost tuto cestu absolvovat s pasažérským statusem – měl jsem tedy pasažérskou kajutu třídy C. K jejímu standartnímu vybavení patří dvojlůžko, LCD televizor, kávovar, vlastní koupelna a servis pokojské.
Pasažéři se mohou stravovat na několika místech; především však v jídelně Atlantik na zádi lodi (která je na 5. a 6. podlaží), nebo v buffetu Ankelmannsplatz v 11. patře uprostřed. Mimo tyto 2 hlavní jídelny patří ještě do all-inklusive packetu standartního pasažéra možnost navštívit italskou restauraci La Vela, popř. rybí restauraci GOSCH Sylt – obě se nacházejí na 11. podlaží na zádi lodi. K dispozici je také stánek Cliff 24 (na otevřené palubě, rovněž v 11. patře), kde vám kdykoliv v denní či noční hodinu připraví panini, burger nebo hranolky dle přání.
Jen pro informaci: Spotřeba potravin na týden plavby se pohybuje okolo 180 – 200 tun. Během té stejné doby vypijí hosté např. okolo 10.000 sklenic vody a přes 8.000 sklenic piva, skoro 3.500 gin-toniků, snědí např. 17 tun masa, 1 tunu másla a spořebují přes 400 kg soli.
Mimo tyto základní jídelny mohou hosté navštívit i další malé speciální restaurace a bary, jako je Sushi bar (7. patro), italská La Spezia (5. patro) nebo steakhouse Surf & Turf (7. patro).
Na otevřené 11. palubě se nachází dva menší bazény (o hloubce 1,3 a 1,9 m) a 3 výřivky, vše je obklopeno velkým množstvím polohovatelných lehátek (stejně, jako na dalších vyšších otevřených palubách). Na přídi lodi se na této (11.) palubě nacházejí také wellness (se saunou, párou a možností masáží), beauty salon a posilovna.
V samotném centru lodi se nachází malá , přes 4 patra otevřená promenáda. V 5. podlaží je recepce, v 6. TUI bar, v 7. část nákupní zóny a v 8. malé kasino.
Nákupní zóna Der Neuer Wall (7. podlaží) nabízí pasažérům možnost nakoupit cigarety či alkohol, šperky, oblečení, kosmetiku, drogerii či drobné upomínkové předměty.
Loď nezapomíná ani na své nejmenší cestovatele. Pro malé děti (kterých je na palubě lodi vždy několik) je zde Insel der Seeräuber (tedy volně přeloženo Ostrov mořských raubířů) – dětský klub, kde si mohou děti pohrát pod dohledem šikovných a zodpovědných vychovatelek.
Návštěvníci tedy mají relativně velkou možnost vyžití na palubě přes celý den (či více dní), kdy je loď např. na moři a v pohybu. Jak je ale o jejich zábavu postaráno večer?
7. podlaží na zádi se nachází Schaubar, kde hraje každý večer taneční kapela Flying Wizzards (tedy pokud není production show na otevřené palubě u bazénů, to hrají venku). Barový pianista hrává buď v Blaue Welt Bar na 6. podlaží, popř. v podlaží 5., naproti recepci, ve zmíněném otevřeném prostoru v srdci lodi. Na 7. podlaží se nachází malý kinosál a TUI Bar. Ve 12. podlaží na špici lodi můžou pasažéři navštívit bar Himmel & Meer (tedy Obloha & moře, neboť pokud se loď rozhoupe, tak z prosklené přední stěny vidíte střídat se pohled buď na oblohu, nebo na moře); zde každou noc až do ranních hodin hraje DJ. Téměř v každém patře lodi lze tedy nalézt alespoň jeden bar, kde si můžete (v rámci premium all-inklusiv packetu) objednat většinu alkoholických i nealkoholických nápojů zdarma.
Tím však výčet možností zábavy ještě nekončí... V 6. a 7. podlaží na špici lodi se nachází divadelní sál s kapacitou přes 800 lidí. Jeviště je opatřené jak jezdícím stolem v přední části, tak i malou točnou uprostřed. K vybavení patří i spousta světel a velký světelný panel na zadní stěně.
O provoz se samozřejmě stará tým techniků (v současný moment z Polska, Německa a Rakouska – moc všem díky za spolupráci), takže každá show je vždy dobře připravená a zábavná. Návštěvníci divadelního sálu mají možnost na každé cestě shlédnout taneční show, akrobatickou show, nejrůznější koncerty (doprovázené naživo či s playbackem), nebo zajít na zábavného moderátora či kouzelníka.
Tolik tedy virtuální prohlídka lodi. Všechny paluby jsme si prošli – tak tedy hurá opět na cestu!!
Jak jsem již na začátku popsal – cesta se nám kvůli špatným povětrnostním podmínkám na Madeiře trošku změnila; pasažéry jsme měnili na Gran Canaria a díky rychlému nočnímu přesunu jsme tedy byli na Kanárských ostrovech o hodně dřív, než bylo původně zamýšleno. Strávili jsme v La Palma de Gran Canaria dva dny, přičemž vedle nás během prvního dne kotvila sesterská loď Mein Schiff 4.
První den byl silně deštivý, ale i tak byla procházka po přímořské promenádě senzační.
Druhý den (6. prosince) už bylo počasí o poznání lepší, tak jsme se (společně s kolegy) vypravili na výlet ke katedrále Santa Ana, jejíž druhý název je ??. Tato stará část města se nachází od přístavu, kde jsme kotvili, asi 9 km, takže jsme se krásně prošli.
Následující den (7. prosince) jsme dopluli k ostrovu La Gomera. Vyrážel jsem ven (opět společně s kolegy) až okolo 12. hodiny... Zkusili jsme se v přístavní hale zeptat na vypůjčení auta... My německy a anglicky, dámy za přepážkou zase španělsky a portugalsky; no nakonec jsme se nějak domluvili... Cena 67 Eur za jeden den (což mimochodem není za auto až tak moc – zvlášť, když je to rozpočítáno mezi 3 lidi, protože pokud si koupíte na lodi organizovaný výlet autobusem s ostatními turisty, zaplatíte určitě za každou osobu více, než 30 Eur) plus benzín, co si kdo projede. Mladší ze dvou slečen začala vyplňovat papíry od zánovního vozu Opel Zafira a prý, kdo bude řídit. Vytáhnul jsem občanku a řidičák a položil oboje před ni... Podívala se na mé doklady, zvedla oči a říká: „proč jste neřekl hned, že jste z Čech?? Já jsem u Uherského Hradiště...“ Takže pokud byste si chtěli půjčit na La Gomera auto, tak se v přístavu San Sebastián v půjčovně Cicar ptejte po Žanetě... :-)
Skočili jsme do auta a vyrazili po silnici vzhůru... Asi by bylo zbytečné, popisovat zde itinerář naší cesty po ostrově; najeli jsme (po ostrově, který měří napříč cca 20 km) okolo 100 km a viděli pravděpodobně většinu ostrova, včetně (??? Ten park nahoře) a městeček (???). Místy jsme měli počasí lehce podmračené, takže zatímco dole v přístavu bylo okolo 22 stupňů, tak nahoře jen 10... Ale příroda naprosto krásná, úžasná... Jestli se někdy v těchto končinách ocitnete, neváhejte vyrazit a ostrov si prohlédněte celý. A možná ještě lepší volbou, než auto, bude určitě motorka – klikaté cesty připomínající silnice do horských pasů ve Švýcarsku nemají vůbec špatný asfalt a svezení musí být zážitek pro každého motorkáře.
Večer nás čekala poslední společná show s kapelou a zpěváky a následující den (8. prosince) jsme zakotvili na La Palma. I přes nutnou opakovací zkoušku zbyla troška času, vyběhnout do uliček tohoto krásného místa.
Skoro celý následující den jsme strávili na moři; velmi zvolna jsme se přesouvali k městu Arrecife na ostrově Lanzarote, kde jsme přistáli v 7 hodin večer a zůstali zde přes noc i celý následující den.
Na dopoledne 10. prosince byl vyhlášen drill pro posádku. V rámci tohoto cvičení připravilo vedení lodi i „vánoční focení posádky“. V závěru drillu vyslali všechny členy posádky i se záchrannými vestami ven, na molo vedle lodi a tam je seřadili do připravených obrazců.
Nevím, na kolik si focení užila posádka lodi, ale pro pasažéry to byla podívaná velmi vtipná. To už ale bylo skoro k polednímu a protože počasí bylo opět jako malované, byl nevyšší čas vyrazit opět na vycházku.
Při procházce po pláži jsem opět dorazil až k malé staré pevnosti San Gabriel.
Nakouknul jsem dveřmi dovnitř; uvítal mě starší průvodce, který mi nabídnul prohlídku interiéru – a to zdarma, neboť se jim pokazila pokladna... :-) Prostory jsou (jak je již na první pohled zvenčí patrné) velmi malé, ale i tak se dovnitř vlezla expozice historie Lanzarote – od oblečení, přes stavbu lodí, až po ukázku uniforem korzárů.
Neméně zajímavý byl pohled ze stříšky pevnosti na město.
S úderem 18. hodiny jsme zvedli kotvy. Podle původního itineráře jsme měli plout na ostrov Gran Canaria, ale protože jsme zde před pěti dny neplánovaně vystřídali pasažéry (a ti tedy už tohle místo navštívili), provedla společnost změnu plánu a do programu zařadila navíc přístav Puerto de Rosario na ostrově Fuerteventura, který byl vzdálený jen 6 hodin plavby.
V tomto krásné letovisku, vzdáleném sotva 100 km od afrického kontinentu, jsme zakotvili ještě tentýž den (tedy 10. prosince) ve 22:00 a zůstali zde až do druhého večera. Počasí na koupání – na rozdíl od minule – už moc nebylo...
To byl zároveň poslední den na palubě lodi Mein Schiff Herz – další den ráno jsem už v 7:00 frčel na Tenerife taxíkem směr letiště a s jednou malou zastávkou v Zurichu letěl do Vídně a pak domů, za rodinou.
Pokud jste dočetli až sem, díky za Vaši pozornost.
Formát pro tisk