Na Tenerife jsme měnili pasažéry už po několikáté – a já jsem se vlastně zatím k žádným informacím o tomto místě nedostal. Tedy – tady jsou:
Město Santa Cruz de Tenerife je se 400.000 obyvateli největším městem ostrova Tenerife. Sídlí zde Parlament Kanárských ostrovů, sídlo vlády a polovina ministerstev tohoto autonomního společenství Španělska. Město se každé 4 roky střídá ve vedení ostrovů s druhým „hlavním“ městem, Las Palmas de Gran Canaria. V Santa Cruz de Tenerife se pravidelně v úterý před Popeleční středou koná karneval, který je považován (po karnevalu v Rio de Janeiro) za druhý největší na světě.
Ve městě určitě stojí za návštěvu náměstí u přístavu Plaza de Espaňa, stejně jako nákupní ulička Calle del Castillo, která se od něj táhne mírně směrem nahoru (a kde si na své přijde opravdu každý, neboť zde za velmi, velmi nízké ceny seženete veškerou elektroniku, oblečení, obuv všech značek, sportovní vybavení i suvenýry či parfémy) až k malému parčíku s fontánkou Weyler.
Za vidění určitě stojí i nedaleký park García Sanabria s úžasnou květinovou výzdobou a spoustou vodotrysků.
Samotný ostrov Tenerife, který má rozlohu 150 km čtverečních, samozřejmě skýtá mnohá další krásná zákoutí; na jejich návštěvu a prohlídku si ale budu muset počkat...
28. listopadu jsme tedy na Tenerife opět vyměnili pasažéry a vydali se na další dvoudenní plavbu směrem na severozápad, k přibližně 1.300 km vzdálenému souostroví Azory. Čekaly nás opět dva dny na moři; pokud to tedy dobře počítám, tak jsme tedy za posledních 9 dní (od výměny pasažérů 21. listopadu) strávili cestováním na moři 6 dní a jen 3 u pevniny...
Dvoudenní cesta Atlantikem proběhla více, než poklidně. Počasí bylo slunečné, s mírným větrem a jen občasnou oblačností – tedy více, než příjemné. V sobotu 30. listopadu odpoledne byl interiér lodi vyzdoben vánoční dekorací a celá loď se chystala na první adventní neděli.
To už jsme ale míjeli první ostrůvky souostroví Azory. Než tam doplujeme, alespoň pár informací: Azory jsou zámořské autonomní území Portugalska a tvoří je celkem 9 ostrovů, z nichž největší má 759 km čtverečních, nejmenší pak jen 17. Leží přibližně 1.500 km západně od Lisabonu a cca 3.900 km od pobřeží Severní Ameriky. Na tomto území se nacházejí 2 lokality zapsané do seznamu světového dědictví UNESCO a významná stanice podmořských interkontinentálních kabelů. Na ostrovech žije přibližně 250.000 obyvatel. Ostrovy znali již staří Féničané, na začátku 14. století je využívali Janované a v roce 1453 je (neobydlené) obsadili Portugalci. Za samostatný je tento region považován od roku 1976. Díky jeho vzdálenosti od evropského pobřeží jsme si po cestě sem opět posouvali čas o jedno pásmo směrem na západ, je zde tedy rozdíl 2 hodin oproti střední Evropě.
V neděli ráno, 1. prosince 2019, jsme dorazili do městečka Praia da Vitória. Počasí bylo mírně podmračené, ale nikoliv studené. Původně jsme měli společně s kolegy z maďarské kapely v plánu si na nedalekém letišti vypůjčit auto a projet si kousek ostrova, ale bohužel to nedopadlo – tak jsme se alespoň prošli.
Ostrov mi v mnohém připomínal Irsko. Příjemné, velmi vlhké ovzduší, nízké, většinou přízemní domečky, políčka či zahrádky oddělené sotva metr vysokou kamennou zídkou a všude se volně pasoucí ovce, krávy či koně. V městečku samotném se nachází několik hospůdek, pár obchůdků a také 2 krásné kostely.
Další dominantou městečka je Mariánská socha na vyhlídce nad zálivem.
K večeru jsme zvedli kotvy a přes noc dopluli do hlavního městečka Azorských ostrovů – Ponta Delgada. Zde nás poprvé čekala velká společná show obou zpěváků, kapely a mě, takže jsme část dne strávili zkoušením v divadle – i tak jsme si ale naštěstí našli čas zajít se podívat ven.
Slovo „naštěstí“ používám záměrně... Atmosféra tohoto městečka byla prostě nepopsatelná – a čím pozdější večer byl, tím méně se nám chtělo na loď vracet.
Večer, ve 22. hodin místního času se Mein Schiff Herz odrazila od břehu a vydala se na cestu jihovýchodním směrem, k ostrovu Madeira. Na moři jsme strávili nejen následující den, ale i velkou část toho následujícího. 4. prosince jsme před 14. hodinou dorazili k přístavu Funchal, který je hlavním městem Madeiry. Podle našeho itineráře nás mělo v tomto přístavu čekat nejen plných 48 hodin, ale také krátké setkání s další lodí z flotily TUI Cruises – Mein Schiff 3.
Počasí nad touto portugalskou provincií bylo lehce podmračené, ale i tak byli snad všichni pasažéři na horních otevřených palubách obou lodí. Sirény houkaly, pasažéři si mávali, podívaná to byla vskutku nádherná.
Mein Schiff 3 nám těsně před 14. hodinou uvolnila místo u mola, naše loď zde zakotvila a my jsme vyrazili na předvánoční vycházku po městě Funchal, které je hlavním městem Madeiry...
Za normálních okolností bych na tohle místo připíchnul mapku naší cesty a šel si užívat náladu a pohodu předvánočních trhů na Madeiře. Spousta nových pasažérů (především v Německu) zapínala doma zipy na svých zavazadlech, smažily se řízky na ranní cestu autobusem k letadlům, naši současní pasažéři se pomalu balili na cestu domů; pro nás tedy výhled minimálně dvou dalších dnů více-méně bez práce, jen pohoda v přístavu... Naše posádka měla krásné 2 dny na nakládku všech potravin na následující cruise (nechci předjímat povídání v další kapitole, ale množství jídla na jednu cestu, které se na loď nakládá, se standardně pohybuje mezi 180 - 200 tunami); tedy žádný spěch... Nebo ne?
Ne. Člověk míní, Pán Bůh mění. Pravděpodobně zanedlouho po připlutí do přístavu Funchal obdržel kapitán naší lodi informaci z místního letiště, že následující den zde kvůli očekávaným velmi špatným povětrnostním podmínkám s největší pravděpodobností nepřistane (a ani odsud neodletí) žádné letadlo. To tedy znamená velmi velký problém – jak pro přibližně 1.400 pasažérů na palubě Mein Schiff Herz, tak i pro všechny, kteří se už doma těší na svou (nikoliv levnou) dovolenou na palubě lodi. Jak velké problémy by neuskutečnění výměny pro společnost znamenalo, se lze asi jen domnívat – i když jsou jistě proti podobným případům pojištěni... Nějaké náhradní řešení? Pokud ano, prosím rychle – čas běží...
Nakládání všeho potřebného a objednaného zboží (především jídlo a pití) na loď se tedy žalostně zkrátilo, stejně jako náš odpočinkový pobyt na Madeiře – z plánovaných takřka 48 hodin na pouhých hodin 7 (!!!). Již v 18:00 oznámil kapitán pasažérům i posádce, že během několika málo hodin se naše loď vydá na další cestu. V 19:00 už bylo jasné, že pojedeme na Kanárské ostrovy a před 20. hodinou už byla upřesněna i destinace, kde se loď setká se svými novými návštěvníky: Las Palmas na Gran Canaria.
Těsně před 22. hodinou byla pevně svázána všechna palubní lehátka, zajištěny venkovní stolky i židličky a vůbec všechno, co by mohlo v prudkém větru a silném dešti opustit naši palubu a Mein Schiff Herz se odrazila od břehu. Tedy: sbohem, Madeiro, snad někdy příště...
Povětrnostní podmínky ohlášené kapitánem odhadovaly sílu větru na přibližně 7. stupeň Beafourtovy stupnice (pokud si na přesnější parametry jednotlivých stupňů nevzpomínáte z dřívějška, mrkněte na ????, nebo si to prostě hoďte do google J ). Tedy: vlny o výšce až 5 metrů a vítr o rychlosti až 61 km/h. I přes tyto ne příliš vhodné podmínky bylo ale nutné, aby se naše loď dostala do následujícího poledne do 530 km vzdáleného přístavu – k čemuž bylo nutno vyvinout co nejvyšší rychlost (možnosti a parametry lodi jsou popsány v následující kapitole).
Lodní inženýři udržovali maximální výkon všech motorů lodi po celou noc i následující dopoledne. Matematika je ale neúprosná – pokud máte loď, která pluje maximálně 40 km/h a bouřku, která má přes 60 km/h, pak můžete utíkat, jak chcete, ale neschováte se.
A nepříznivé počasí samozřejmě lehce omezuje možnosti rychlosti lodi... I přes to jsme ale následujícího dne o půl 2. odpoledne dorazili do přístavu Las Palmas. Jako malá odměna za náš zrychlený noční přesun nás čekal pohled na další sesterskou loď, která kotvila hned vedle nás – Mein Schiff 4.
Výhoda setkání nespočívala jen v krásném pohledu na dvě sesterské lodi u jednoho mola, ale především v pomoci s urychlenou nakládkou zavazadel našich pasažérů, které nám umožnila posádka Mein Schiff 4 a také v uvolnění několika zamluvených autobusů, které ještě téhož dne urychleně přepravily naše pasažéry na místní letiště – a nové zase k nám...
Na závěr mapka naší cesty – tak, jak byla původně naplánována...
Formát pro tisk