A také jsem přišel o práci. Možná se tak částečně stalo kvůli mé neschopnosti se trošku přizpůsobit (a držet ústa, i když jsou okolo pitomci), ale z mého pohledu především díky oné pověstné české závistivosti a rektálnímu alpinismu některých mých bývalých kolegů, kteří vlezli svým přímým nadřízeným do zadku tak hluboko, že vystrčili svou hlavu na druhé straně a zjistili, že jsou v análním otvoru někoho dalšího, který je ještě výš... Tak jako tak jsem se – coby čerstvý čtyřicátník – v polovině prázdnin roku 2019 ocitl bez zaměstnání; a tak jsem dostal pobídku udělat to, co jsem už chtěl nějakou dobu udělat, ale k čemu bych se bez této situace asi nikdy nedostal; tedy jít zkusit štěstí ven, mimo naši / vaši českou kotlinu.
Jednou z těchto příležitostí byla i cesta na Mein Schiff Herz německé společnosti TUI Cruises. Na rozdíl od předchozích podobných cest jsem se ale ocitl v nové roli. Už jsem zde nebyl v pozici otloukánka kapely, kterého může kterýkoliv z jeho nadřízených poslat hrát kdykoliv kamkoliv, ale dostal jsem se do funkce MD – tedy hudebního šéfa, který má sice za úkol tu a tam něco odehrát (především doprovodit zpěváky při jejich sólových koncertech na klavír), ale také hlídat nastudování a zvuk při některých produkcích, které se na zmíněné lodi každý večer odehrávají.
Ještě než započnu se samotným vyprávěním, nemohu si nevzpomenout na úplně první kapitolu mých lodních cestopisů, kdy jsem děkoval některým lidem... I zde je na místě poděkování, a to opět mojí mámě (za vše, co mě naučila a že mi vždy věřila), mému pedagogovi dirigování doc. Skotákovi, že mi vyšel vstříc v rámci mého studia, ale především mé skvělé a statečné ženě Markétě, že mi tuto pracovní cestu umožnila, i když věděla, že zůstat doma sama s naším sotva 3 měsíce starým Oliverem nebude tak jednoduché, jako když jsme na něj byli dva... Všem moc díky.
Formát pro tisk