Co se tedy vlastně v této době událo? Po letních prázdninách se lidé v celé Evropě vrátili do práce a děti do škol - a virus covid-19 se začal opět mezi lidmi šířit ve velkém. Bohužel - v naší zemi se nemoc rozšířila daleko rychleji a masivněji než na jaře. Ve druhé polovině září se počet nakažených pohyboval od 2 do 3 tisíc nově potvrzených případů denně. Okolní státy zareagovaly na situaci u nás zařazením Česka mezi rizikové oblasti. Od pondělí 15. září byla ČR na blacklistu Švýcarska (kam jsem potřeboval 10. října odjet), v dalších dnech se postupně objevila ČR i na blacklistu Slovenska, Německa a dalších zemí. V praxi to znamenalo, že každý, kdo od nás jel ven, musel na několik dní do povinné karantény. Ochranná opatření v naší zemi stejně moc nepomohla, nárust nakažených se na začátku října vyšplhal až na více než 5.000 případů denně a tak byl od 5. října vyhlášen na dobu jednoho měsíce nouzový stav.
Těmito opatřeními se mi tedy podstatně minimalizovala možnost dostat se z Čech do Švýcarska a nemuset přitom trávit 10 dní v karanténě. Rozhodl jsem se tedy využít nabídky zůstat ještě týden na palubě Mein Schiff 2 a jet následně do Švýcarska přímo, neboť mezi těmito státy se stále ještě dalo cestovat bez problémů (a já mohl svůj pobyt v Německu díky dokumentům z lodi doložit). Bohužel se mi díky koronavirovým nařízením rozplynul sen dostat na palubu ještě jednou rodinku a tak jsem zůstal na lodi od 2. října 2020 ještě další týden sám.
Desifekce lodi a výměna pasažérů probíhala tradičně, život a čas plynul v přístavu svým poklidným tempem obyčejného podzimního zamračeného dne.
Využil jsem volný čas, sehnal si letenku do Zurichu a zajistil si, že budu moci 9. října opustit loď ještě před 7. hodinou ranní (normálně se ven tak brzo nedostanete, ale kolegové z Reiseleitung byli velice vstřícní a domluvili mi výjimku). Pak jsem si prostudoval hrací plán na další cestu (přidali mi hraní v X-lounge ve 14. patře - tak aspoň se podívám do prostor vyhrazených pro "smetánku", kam se člověk normálně nedostane). Po zbytek dne jsem dopisoval cestopis z minulé cesty a vyřizoval nutné telefonáty, protože když je člověk 5 dní z týdne na otevřeném moři, tak toho signálu moc neuloví... Díky všem těmto aktivitám mi nucená karanténa utekla celkem rychle.
Během odpoledne se nalodili noví turisté a s úderem 19. hodiny jsme opět vypluli - jak jinak než po proudu Labe směrem do Severního moře. Procházel jsem přes otevřenou palubu do restaurace na večeři a postupně si uvědomoval, že nikde nepotkávám žádné pasažéry. Ani venku, ani uvnitř - jen sem tam stůl obsazený osamoceným turistou, o kousek dál 1 - 2 páry, jinak nikde nikdo. Na zadní palubě hrál u venkovního baru DJ, ale jediným jeho posluchačem byl měsíc v mlžném oparu, který se vznášel nad v dáli mizícím městem Hamburg a svým žlutým světlem ozařoval brázdu za naší lodí... Jinak opět nikde nikdo - prostě strašidelná loď duchů se vším všudy.
O půl 8. se konal tradiční meeting s nově nastoupivšími kolegy a vedením oddělení zábavy - a tady jsme vše pochopili. Na lodi je všehovšudy 437 pasažérů!! Není tedy divu, že není nikoho vidět, když tu vlastně nikdo není... I přes to se prý ale společnosti víc vyplatí vyrazit na moře, než nechat loď stát někde v přístavu. To je nakonec dobře... :-)
Další 2 dny probíhaly v celkem poklidném duchu - pokud tedy lze za poklidný průběh považovat déšť a vítr o rychlosti okolo 100 km/h, který s Mein Schiff 2 cloumal nejsilněji při cestě okolo dánského Skagenu i úžinou Kattegat. V pondělí ráno se počasí konečně pročistilo; silný vítr mraky úplně rozehnal. V tomto počasí jsme se na 59. rovnoběžce stočili na západ a vpluli mezi ostrůvky před Stockholmem.
Pokud si správně vybavuji, tak jsem vám ještě nikdy nepopisoval, jak to vlastně technicky probíhá, když velká výletní loď vplouvá do přístavu či nějaké pasáže. Pokud si myslíte, že jakákoliv loď může jen tak připlout, otáčet se a parkovat (tedy kotvit), kde se zrovna kapitánovi líbí, pak jste na omylu. Vše je předem řízeno - loď (nebo společnost, které loď patří) musí předem nahlásit kdy připluje, kolik má na palubě lidí, jak dlouho se zdrží a kdy odpluje. Je jí pak přidělen člověk, který je označován jako pilot. Ten připluje k boku lodi (k připraveným otevřeným dveřím na palubě těsně nad hladinou vody) v malém služebním člunu...
... a za jízdy musí do velké lodi přeskočit, což není vždycky úplně jednoduché, protože ho i přes pomoc posádky a jištění lanem může jakákoliv odražená vlna ve vteřině spláchnout z paluby. Co by znamenal pád do vln u boku tak velké lodi si lze asi představit - stejně tak, jak náročné by bylo ho z vody vylovit, popř. ho vůbec nejprve najít, protože nástup pilota se často odehrává i za tmy a na rozbouřeném moři.
Jakmile je pilot na palubě lodi, dovede ho někdo z posádky na můstek a tam předává pilot jasné pokyny kapitánovi lodi, který se jimi musí řídit. Jde především o to, jak rychle a kudy přesně smí plout, kterou loď musí pustit a před kterou má přednost, kam až může připlout a kde se může otočit a zakotvit. Pokud loď v přístavu kotví delší dobu, může pilot z můstku či lodi samozřejmě odejít, ale před vyplutím se musí zase vrátit a loď z přístavu či pasáže vyvést. Až loď dopluje zpět na hranici přístavu a otevřeného moře, připluje si pro pilota opět jeho člun a (opět za jízdy) si pilota vyzvedne.
To bychom ale trošku předběhli čas - náš pilot na loď teprve nastoupil a my jsme absolvovali průjezd naprosto úžasnou pasáží ostrůvků, tentokrát konečně za krásného slunečného počasí. Mohli jsme si tedy opět prohlédnout tuto skvostnou a nádhernou krajinu, plnou ostrůvků, lesů (které se začaly s nadcházejícím podzimem krásně zabarvovat) a barevných domečků. Tady by chtěl člověk vlastnit aspoň jednu chaloupku, to ticho a klid je naprosto nepopsatelné a jedinečné...
Krásné počasí vydrželo i do odpoledne, kdy jsme dopluli do jednoho z nejkrásnějších světových přístavů - do Stockholmu. Vycházka po městě v tomhle počasí by určitě byla nádherná; škoda, že jsme nemohli ven...
V přístavu jsme opět narazili na naši "sestru" - Mein Schiff 1, která nám uvolnila místo u přístavního mola.
Ke břehu jsme přirazili v 15:00 a zdrželi se zde asi půl hodinky. Poté jsme vyrazili za odplouvající Mein Schiff 1 směrem na severovýchod k finskému přístavu Turku, kam jsme dojeli dalšího dne (úterý 6.10.) po ránu. Počasí se nám bohužel ale už zase pokazilo; z mateřské loděnice, kde byla Mein Schiff 2 postavena, nebylo tentokrát vidět v mlze skoro nic, takže jsme se zde vůbec nezdrželi, jen se otočili a vyrazili zpět na jihozápad, přes Baltské moře.
Špatné počasí nebylo až tak úplně na škodu, aspoň nám to zvedlo návštěvnost na naší poslední společné show v Schaubühne s Thomasem. Za těch několik dní, co jsme spolu vystupovali, jsme naše vystoupení prošpikovali několika vtípky a s publikem jsme se při našem posledním vystoupení rozloučili, jak se patří.
Další dny (středa a čtvrtek, 7.-8. října) proběhly ve znamení balení zavazadel a větrného a deštivého počasí. Slunce jsme mockrát nezahlédli, ale pokud vykouklo, stálo to vždy za to - třeba jako u Öresundského mostu, který jsme míjeli ve středu před 18. hodinou.
Poslední den odpoledne se nám ještě přihodila celkem zvláštní věc - jeden z pasažérů zahlédnul před 15. hodinou v moři oranžový a světélkující předmět. Nahlásil to na recepci, ta zprávu okamžitě předala na můstek lodi a odtud byla informována pobřežní stráž, která se ihned vydala na cestu. Nikdo však nemohl tušit, jestli se ve vodě nenachází např. nějaký trosečník z menší lodě, který by mohl potřebovat okamžitou pomoc a záchranu - a proto naše loď zastavila, spustila záchranný člun a několik členů posádky se vydalo k místu, kde byl předmět údajně spatřen. Po několika minutách hledání (ono totiž z malé lodě není tak dobrý výhled, jako z 15. patra otevřené paluby) byl předmět opravdu nalezen - nešlo ale o žádného trosečníka či jeho pozůstatky, ale jen o záchrannou bóji, která - pravděpodobně vlivem silného větru - uletěla z jedné rybářské lodi (podle čísla bóje byla loď identifikována, ta ale nebyla hlášená jako pohřešovaná). Záchranný člun dotáhnul bóji k naší lodi a po té, co byl vytažen člun i bóje na palubu, jsme opět vypluli směrem k Hamburgu.
K večeru jsem se rozloučil s kolegy - nejen z umělecké branže, ale i z posilovny a Schaubühne, dobalil kufr a šel včas spát, abych ráno nezaspal odjezd a svůj let. Než se s vámi ale definitivně rozloučím, opustím palubu a přidám závěrečnou mapu cesty, mám tu ještě něco závěrem.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Původně jsem si říkal, že povídání o téhle cestě trošku zkrátím a nebudu sem dávat tolik fotografií - vždyť jsme tudy pluli za poslední 3 týdny už po třetí. Místo toho jsem vám chtěl malinko přiblížit loď Mein Schiff 2, ale počasí bylo u Stockholmu nakonec tak nádherné, že jsem se o ty záběry nemohl nepodělit. O virtuální prohlídku lodi vás ale nepřipravím - račte mě tedy následovat...
Původní Mein Schiff 2 byla v lednu 2019 přejmenována na Mein Schiff Herz. Proč se tak stalo a co k tomu společnost TUI cruises vedlo, si můžete přečíst v cestopisu Mein Schiff Herz z loňského podzimu, konkrétně v 6. kapitole.
Nová Mein Schiff 2 byla na vodu spuštěna 9. února 2019. Vyrobena byla ve finské loděnici Meyer Turku, jejím domovským přístavem je Valleta na Maltě. Loď patří společně s Mein Schiff 1 v současnosti nejen k nejnovějším ve flotile TUI cruises, ale také k největším (obě lodě na obrázku).
(fotografii lodí MS1 a MS2 jsem si vypůjčil z prospektu TUI cruises)
Na délku má Mein Schiff 2 skoro 315 metrů, na výšku 35,8 metru, pojme 2.894 pasažérů a 1.102 členů posádky - kapacita je tedy takřka 5.000 lidí. Její maximální rychlost je 21 uzlů, čemuž odpovídá 40 km/h. Na palubě se nachází 1447 pasažérských kajut, 12 restaurací a 15 barů, několik otevřených bazénů, koncept Premium All Inklusive (stravování ve většině restaurací je v ceně jízdenky, stejně jako drtivá většina alkoholických nápojů) a bezplatná wi-fi, na jejímž základě funguje celý elektronický informační systém na lodi - skrz něj si tedy můžete nejen vybírat z jídelních či nápojových lístků jednotlivých barů a restaurací, ale také třeba zabookovat stůl v restauraci, lístek do jednoho z divadel nebo objednat saunu, kadeřníka či obsluhu na pokoj.
Loď má celkem 16 pater, každé má samozřejmě kromě čísla i svůj název.
V nejspodněji přístupném patře (2.) se nachází lodní nemocnice; tu jsem tady zatím navštívit nemusel. Uprostřed lodi se (podobě jako na Mein Schiff Herz) nachází atrium přes 3 patra, přičemž v tom nejspodnějším (3.) je recepce, nad ním TUI bar a nahoře dvě z lodních menších restaurací (jedna z těchto dvou má název "Tag und Nacht" a je otevřena 24 hodin denně). Krásný designový lustr je ve stejném stylu jako výzdoba stěn v této pasáži.
Patra 3, 4 a 5 slouží obecně pro stravování a zábavu. Na zádi se přes 3. a 4. patro rozkládá restaurace Atlantik, nad ní lze ještě průhledem zahlédnout Schau Bar, kde večer hraje kapela.
Úplně vzadu za restaurací Atlantic se nachází další menší restaurace a bary, např. Diamant Bar s krásným prosklenným výhledem ven - který je naprosto jedinečný a famózní, ať už jste v přístavu či na moři...
Na přídi lodi je ve stejné výši (tedy přes 2 patra) umístěno velké divadlo s kapacitou až 1.000 diváků, samozřejmě vybavené veškerou audio i video technikou. Další skvělou věcí je, že veškeré programy odehrávající se v tomto (i druhém) divadle jsou on-line přenášeny do televize na všech pokojích, takže i kdyby na vás nezbylo místo v hledišti, o žádnou show nepřijdete.
Druhá, menší scéna - Schaubühne s kapacitou do 200 diváků je umístěna přibližně uprostřed lodi na 4. podlaží, hned v těsné blízkosti lodních obchůdků a herního centra. V současné době koronavirových opatření, kdy je nutné dodržovat mezi návštěvníky koncertů rozestupy, je plná kapacita sálu max. 80 osob.
Nákupní centrum se nachází také ve 2 patrech nad sebou a jmenuje se Neuer Wall.
Každý z lodních barů má svou specifickou výzdobu, všechny ale ještě stále voní novotou. Jedním z největších je Lumas bar, umístěný přímo mezi dvěma divadly. Vlevo za průchodem je již velká scéna, pravo vzadu za Lumas barem navazuje nákupní centrum Neuer Wall a Schaubühne.
Kromě dalších barů naleznete na 5. podlaží také malé casino (jedno z mála míst, kde je uvnitř lodi povolenou kouřit) a Abtanz bar, který normálně slouží jako diskotéka. Nyní, po dobu koronavirové krize (kdy je shlukování se např. na tanečním parketu zakázáno) slouží tato místnost ke každodenní dopolední povinné kontrole tělesné teploty všech turistů na lodi.
Patra 6, 7, 8, 9, 10 a 11 jsou určena jen k bydlení. Na nich se tedy nacházejí ty nekonečné chodby plné dveří do jednotlivých kajut (loď je postavena tak, že 90% kajut je na této lodi venkovních).
Jak vypadá standardní kajuta s balkonem, jsem vám už ukazoval - tak jen pro zopakování...
Běžně jsou samozřejmě jednotlivé balkony od sebe odděleny přepážkou, aby měli hosté soukromí. Pro případ úklidu lze ale přepážky mezi jednotlivými balkony otevřít, aby úklizející nemusel do každé kajuty vstupovat zvlášť.
12. patro lodi je z části otevřená paluba. V uzavřené části na zádi se nachází velký bufet-restaurant Ankelmannsplatz a restaurece s rybími specialitami Fischmarkt. Uprostřed lodi je kromě několika bazénů a výřivek také jeden bar, venkovní stage s velkou obrazovkou (a samozřejmě příslušně vybavenou audiotechnikou), bistro Bosporus a denně od 12. hodiny otevřený zmrzlinový stánek.
Na přídi lodi jsou umístěny 2 krásné sauny (větší a menší). Přímo z nich vede schodiště o patro níž do krásné odpočinkové místnosti. V současné době má sauna kapacitní omezení, proto je potřeba si její návštěvu včas zabookovat.
13. patro na lodi jako vždy chybí - podobně jako třeba 13. řada sedadel v letadle (všimli jste si toho někdy??). Ve 14. poschodí se nachází především Sonnendeck - tedy paluba určená ke slunění a odpočívání. Mimo jiné jsou zde ale také dva dětské herní koutky (Insel der Seeräuber a Nest - Baby-Raum) a vstup do sportovní haly, která zabírá na zádi prostor přes 2 patra.
V tomtéž (14.) patře se na špici lodě nachází X-lounge. Je to bar / jídelna / společenská místnost pro pasažéry, kteří se vezou v luxusních suitách na přídi. Vstup sem není povolen každému; já jsem se sem dostal až na této poslední cestě (díky tomu, že jsem zde několikrát hrál).
V 15. patře uprostřed lodi je dříve zmíněná posilovna, ze které je krásný výhled - jak na otevřenou 12. a 14. palubu, tak i přímo ven.
Poslední a nejvyšší 16. patro se nachází jen na špici lodi, kde je X-Sonnendeck. Ten je přístupný ale jen X-hostům (rozuměj eXtra-váženým hostům), kteří si zakoupili cestu v nejvyšší třídě, tedy v suitách na přídi v 14. a 15. patře. Kromě krásných a prostorných kabin má každá suita k dispozici vlastní oddělenou kóji s výřivkou a službou vlastní obsluhy... Ale to jsou místa, o kterých si běžný cestující může nechat zdát.
Tolik tedy virtuální prohlídka lodi, snad vás zaujala a udělali jste si trošku představu, jak taková větší loď vypadá. Než se spolu definitivně rozloučíme, přidávám mapku cesty s přehledem námořních mil, které jsme za týden ujeli.
Z uvedených údajů se dá celkem jednoduše vypočítat, kolik mil (a tedy kilometrů) jsem s lodí Mein Schiff 2 za období od 4. září do 9. října urazil. Cesta z Hamburgu do Skagenu a zpět měla 825 mil a absolvovali jsme ji celkem 2x. Takřka shodnou vzdálenost má cesta z Hamburgu do Göteborgu a zpátky (přesněji 850 mil) a také jsme ji podnikli 2x. Výlet do Stockholmu a finské loděnice Turku je samozřejmě o dost delší - má 2.586 mil; za uplynulé období jsme tuto cestu jeli 3x. Matematická rovnice součtu mil by tedy měla vypadat asi takto:
(825 x 2) + (850 x 2) + (2.586 x 3) = 1.650 + 1.700 + 7.758 = 11.108 námořních mil,
čemuž odpovídá 20.570 km (tedy v průměru 587 km denně).
Díky moc, že jste dočetli až sem - jsem rád, že jste mohli alespoň virtuálně cestovat se mnou. Pokud se vám můj cestopis líbil, nebo máte-li nějaké připomínky, určitě mi napište. Těším se na vaše reakce a pro tentokrát se opět loučím.
Formát pro tisk