Program této "Blaue Reise" (tedy "Modré cesty", jak jsou tyto výlety bez zastávek pojmenovány) byl shodný s naší úplně první zářijovou trasou - tedy podél západního pobřeží jutského poloostrova, až k nejsevernějšímu sídlu v Dánsku: přístavu Skagen, který byl od Hamburgu vzdálen 415 námořních mil (cca 770 km).
Večer, jakmile byli všichni a všechno na palubě, jsme vypluli. Zatímco proud řeky Labe unášel zvolna naši loď hamburgským přístavem směrem do Severního moře, jsme v 19:30 absolvovali v divadle krátký tradiční formální seznamovací meeting s nově příchozími kolegy z umělecké branže. Jen pro Vaši představu, jací umělci se na lodích občas nacházejí: mezi jinými se na palubu vrátila se svou show černošská soulová zpěvačka Terri Green (byla tu už na mé první cestě) a s ní přiletěla jako speciální host její kamarádka Dynelle Rhodes, která je jednou ze dvou zpěvaček skupiny The Weather Girls (jejich nejslavnějším hitem je asi It`s Raining Man).
Již na první pohled bylo na palubě zřetelné, že se jedná o víkendový výlet. Na lodi bylo přes 1.200 hostů, převážně ve věkové skupině od 20 - 50 let, kteří se rozhodli užít si svůj třídenní pobyt na Mein Schiff 2 s programem Premium All Inklusive se vším všudy. Všechny stoly i židle v barech byly plně obsazeny a obsluha měla do půlnoci plné ruce práce, aby stihla všechny obsloužit. Jak to musí na lodi vypadat, když je tu opravdu plno, tedy přes 2.800 hostů, si lze jen těžko představit a jsem vlastně skoro rád, že to minimálně tentokrát neuvidím (současná nařízení umožňují využít maximálně 50% ubytovacích kapacit, takže se tu nyní nemůže naráz sejít více jak 1.400 cestujících).
Následující den (sobota, 26. září) bylo počasí velmi podobné tomu z předvčerejška - zataženo, déšť, silný vítr, chladno a vlny. Nedalo se tedy udělat nic lepšího, než si vzít kafe, zalézt do postele a koukat na filmy...
Večer ve 20:30 jsme s Thomasem odehráli další koncert pro vyprodaný sál Schaubühne s hity Udo Jürgense a chvíli na to doplula Mein Schiff 2 k cíli této cesty. Bohužel - vzhledem k postupně zkracujícím se dnům už bylo v tu dobu více než hodinu po západu slunce, takže v přístavu nic moc k vidění nebylo. Navíc jsme se kvůli nepříliš vlídnému počasí nemohli přiblížit k molu tolik, co minule (přibližovat se k molu za větrného počasí může způsobit na lodi nedozírné škody - pokud by poryv větru loď u betonového mola např. pootočil, či se do ní příliš opřel, může dojít k poškození lodního šroubu či při bočním nárazu klidně k proražení trupu lodi). Tak jsme Skagen tentokrát "obdivovali" jen z dálky.
Když už jste tentokrát z městečka Skagen nic neviděli, pojďme si o něm a o Dánsku aspoň něco málo říct.
Jak jsem již psal, je město Skagen nejsevernějším sídlem v Dánsku. Nezaměňujte, prosím, tento pojem s nejsevernějším místem Dánského království, neboť Dánsku patří také Faerské ostrovy a Grónsko, které je samozřejmě daleko severněji (viz mapa níže). Skagen se nachází na Severojutském poloostrově, asi 40 km od Frederikshavnu. Žije tu něco přes 8.000 obyvatel. První zmínky o osídlení tohoto místa (jako Tastris) pochází od Plinia staršího (žil v letech 23 - 79 po Kristu), současné jméno (tehdy ještě Skaffuen) se objevuje poprvé v roce 1284. Od roku 1413 se zde díky Eriku VII. Pomořanskému mohou konat trhy; škola byla založena v roce 1549. Největší množství obyvatel zde žilo v roce 1980 (více než 14.000), od té doby se počet pozvolna snižuje.
Městečko žije převážně z rybolovu (loví se tu především sleď, platýs a treska) a turistického ruchu. Nachází se zde loděnice Karstensens; místní přístav je největším rybářským přístavem z celého Dánska. Díky mírnému, ale oceánskému podnebí a dlouhým písečným plážím je město od 19. století vyhledávaným letoviskem vyšších vrstev. V roce 1914 byla nedaleko Skagenu vybudována královská rezidence Klitgaarden, kterou v současnosti využívají dánští umělci.
Zajímavostí je věž Den Tilsandede Kirke (Zavátý kostel), která zůstala jako poslední pozůstatek po kostelu sv. Vavřince ze 14. století, který postupně zlikvidovaly postupující písečné duny. Dalšími pamětihodnostmi jsou dva majáky (starší Bílý a mladší, ale dosud funkční Šedý), muzeum plyšových medvídků a mys Grenen, který odděluje průlivy Skagerrak a Kattegat.
(obrázek vypůjčen ze stránek euroskop.cz)
Když už jsme zmínili Dánsko jako takové, stojí za zmínku ještě pár dalších informací, které mi přišly zajímavé:
- Současnou hlavou je královna Margrethe II. (od roku 1849 je Dánsko konstituční monarchií s parlamentní demokracií)
- Jedinou pevnou hranici má Dánsko s Německem (jen 68 km)
- V roce 2000 bylo dánské území propojeno se Švédskem pomocí 16 km dlouhého Öresundského mostu. Ten vede místy i 57 m nad hladinou moře, ale jinde také 3,5 km v tunelu v hloubce 10 m pod vodou. Most je dvoupatrový, přičemž jeho horní patro využívá automobilová doprava, spodní je určeno pro vlaky. Díky tomuto mostu trvá cesta z Malmö do Kodaně 35 minut, poplatek za použití mostu je 50-90 Eur (dle velikosti automobilu; více informací a fotky v minulé kapitole)
- Samotné Dánsko má rozlohu takřka 42.000 km2, ale s Faerskými ostrovy a Grónskem tato oblast naroste na 2.210.000 km2, tedy 52x tolik.
- Rozložení obyvatelstva (5,8 mil.) je ale přesně naopak - 60% obyvatel žije v dosahu hlavního města Kodaně (jehož malá část se nachází i ve Švédsku), na Faerských ostrovech a v Grónsku žije dohromady jen 50.000 obyvatel.
- Každé z těchto zámořských území má do jisté míry svou autonomii (nejsou např. na rozdíl od Dánska součástí EU), ale mají vždy po 2 svých kandidátech v dánském parlamentu (Folketing).
- V Dánsku je jedna z nejvyšších mír zdanění (přes 47%), na druhou stranu zde ale žije druhé nejspokojenější obyvatelstvo na světě - a podle organizace Transparecy International je zde nejnižší míra korupce na světě.
Pro Vaši lepší představu, jaký je rozdíl ve velikosti Dánska jako takového ve srovnání s Grónskem a kde se vlastně nachází Faerské ostrovy, ještě jeden obrázek:
(obrázek vypůjčen z wikiwand.com)
Tolik tedy ke Skagenu i Dánsku. Po té, co jsme se u přístavu otočili, vydali jsme se zpět směrem na jih. Počasí se stále neměnilo - chladný a silný vítr, mraky, občas déšť. Moře bylo rozbouřené nejen v noci, ale i následující den (neděle 27.9.).
Možná vám z fotografií připadá, že se vlastně venku nic moc neděje - člověk by si řekl, že jsou to přece vlnky jako někde u pláže a že už jste přece viděli (minimálně v televizi) vlny daleko větší... Do jisté míry máte pravdu; určitě jste ve filmech (jako je třeba Dobrodružství Poseidonu, nebo v záběrech na přílivové tsunami) viděli vlny větší, nicméně to jsou podmínky, do kterých výletní lodě (a nejen ty) normálně vůbec nevyplouvají a pokud už se s takovou přílivovou vlnou setkají, pak to bývá zpravidla to poslední, co posádka i pasažéři v životě uvidí.
V první řadě se nedejte zmást perspektivou. Fotky, které tu vidíte, jsou pořízeny většinou z horní paluby, tedy z výšky cca 14. - 15. patra. To, co vám např. na fotografii výše připadá jako malé vlnky, jsou ve skutečnosti vlny vysoké okolo 3-4 metrů (při nárazu do boku lodi se pak voda dostane i 2x tak vysoko). V druhé řadě nezapomeňte, že loď je dlouhá 315 metrů a vysoká přes 35 metrů; její bok má tedy plochu přes 11.000 m2 = více, než jeden hektar! Pokud se do této plochy každou chvíli opře (hned na špici, hned zas na zádi) přímý vítr o rychlosti nezřídka přes 80 km/h, pak tu máte celkem slušný pohyb. K tomu je třeba si uvědomit, že loď není nikde pevně připoutána, pořád "leží" na vodě, která se celkem slušně hýbe.
Výsledkem je pohyb, který se určitě nedá srovnat s jízdou autem či autobusem. V jeden moment se loď naklání do strany, zároveň jede "do kopce", k tomu se mírně stáčí do strany a hned v druhý moment, jak čtyřmetrová vlnka "plácne" o bok lodi, vám podlaha doslova podrazí nohy a vy letíte zase z kopce a na druhou stranu, zatímco se snažíte pochytat talíř, který se vám snaží utéct ze stolu (pokud jste vůbec v těchto podmínkách schopni normálně fungovat, tedy dojít do jídelny a jíst). Na rozdíl od auta či autobusu zde není možné zastavit a jít kousek pěšky, popř. se utěšovat tím, že za chvilku pojedete po rovince - tohle může trvat i několik dní. A k tomu občas taky nevidíte ven, jste v uzavřené místnosti, zády po směru jízdy. Vaše tělo vysílá do mozku zmatené a nezpracovatelné signály, začínáte se potit a točí se vám hlava, snažíte se něčeho chytit, ale to už se loď zhoupla jak veliká houpačka, vše letí zase na druhou stranu, kromě vašeho žaludku, který letí nahoru...
Nechci vás samozřejmě nijak děsit či odrazovat od výletu na lodi. Tyto podmínky (ačkoliv mohou trvat dlouhé hodiny či dny) se někdy nemusí několik týdnů ani v náznaku objevit. Výlet na takové lodi, kde máte veškerý servis (úklidem kajuty 2x denně počínaje a veškerými drinky i jídlem v ceně jízdenky konče), ihnalace mořského slaného vzduchu, vždy skvěle připravený zábavní program a setkání s novými lidmi, kteří mají v pohodlném cestování stejnou zálibu jako vy, to je vždy velkým a skvělým zážitkem. To občasné zhoupnutí k tomu tak nějak patří - a navíc: já osobně jsem živým důkazem, že se na to houpání dá zvyknout. ;-) Proto - jak jsem již psal o několik dní dříve: máte-li možnost na loď jet, určitě si to nenechejte ujít, budete nadšení!
K večeru jsme se přiblížili k ústí řeky Labe a naše krátká cesta tedy byla u konce. Závěrem vám všem tradičně děkuji, že jste dočetli až sem, přeji krásný den a přikládám mapku, kde jsme se plavili...
Formát pro tisk