S novým zpěvákem Thomasem Schreierem jsem se setkal ještě před večeří, krátce jsme probrali jeho show a domluvili se na zkoušky. Je dlouholetým spolupracovníkem společností, takže měl spoustu zajímavých informací ohledně dalšího vývoje cest jednotlivých lodí flotily TUI cruises. Prozradil mi, že zatím, co nyní fungují jen 3 ze 7 lodí (Mein Schiff 1, 2 - ty jezdí zde, v Baltském moři a Mein Schiff 6, která jezdí ve Středozemním moři okolo Řecka), měly by od druhé poloviny listopadu již opět naplno fungovat všechny lodě flotily - kromě Mein Schiff Herz, která se pravděpodobně pod vlajkou TUI cruises na moře už nevrátí. Škoda... Po večeři už jen následoval tradiční meeting s nově přistoupivšími kolegy - umělci, loď odrazila od břehu a vypluli jsme po proudu Labe směrem do Severního moře.
Další den byl krásný, slunečný. Na lodi jsme měli oproti minulým cestám již dvojnásobek turistů (tedy okolo 800), takže už si člověk na palubě i na chodbách nepřipadal jak na lodi duchů (bohužel se to projevilo i na obsazenosti sauny - byla již na celý týden dopředu plně obsazená). Po obědě jsme měli s Thomasem jednu zkoušku, večer o půl 11. druhou, další den (v neděli, 20.9.) v 9:30 ještě jednu - a bylo nazkoušeno. Vzhledem k tomu, že druhou show měl Thomas s half-playbackem, čekal mě den a půl úplného volna, neboť první společné vystoupení jsme měli až v pondělí večer.
Naše loď se během neděle přesunula do Baltského moře a směřovala opět na severovýchod k 59. rovnoběžce. Počasí bylo trošku chladnější, ale jako malované a hladina jako zrcadlo.
Před samotným příjezdem do stockholmského přístavu v pondělí 21.9. nás opět čekala ta nádherná pasáž ostrůvků s krásnými barevnými chatkami a vilkami. Úžasnou podívanou nedokázalo pokazit ani chladnější počasí.
Ostrůvky se postupně měnily v souvislou pevninu, domy se stále zvětšovaly (stejně jako jejich hustota), první zastávka naší cesty se blížila. Než jsme se tam však dostali, poštěstilo se nám potkat legendu mezi německými výletními loděmi - luxusní loď společnosti Hapag-Lloyd MS Europa.
Nenechte se zmást její velikostí (má 199 m na délku a 24 m šířku) nebo jejím stářím (byla vyrobena v roce 1999, shodou okolností ve stejné loděnici, jako lodě Mein Schiff, tedy Meyer Turku ve Finsku). Výlety na této lodi patří mezi ty nejdražší a proto na ní jezdí jen opravdová smetánka. Cenám a třídě pasažérů samozřejmě odpovídá kvalita ubytování i služby. Jen pro Vaši představu - na lodi není žádná vnitřní kajuta, nenajdete zde ani žádnou "obyčejnou" kajutu s balkonem, ale jen krásné velké suity; o pohodlí max. 407 pasažérů se stará takřka 300 členů posádky. Díky svým rozměrům patří loď mezi tzv. expediční (podobně, jako její sestra MS Bremen, na které jsem měl štěstí se plavit v roce 2014), takže se bez problémů dostane i tam, kam velké lodě nemohou - např. k malým ostrůvkům v Tichomoří, k ledovcům v Severním ledovém oceánu, nebo třeba daleko proti proudu některých řek...
Chvíli po tomto letmém setkání jsme už brzdili v samém srdci Stockholmu. Počasí bylo o trošku lepší než minulý týden...
Ke stockholmskému molu jsme přirazili krátce po 15. hodině. Pokud by Vás zajímalo, jak taková velká loď v přístavu uprostřed starého města hned vedle obyčejných budov vypadá, pak nabízím jeden aktuální obrázek:
Možná Vás v tento moment napadlo, jak se mi podařilo pořídit fotku naší lodi zvenku? Pokud si myslíte, že byl zrušen zákaz vycházení, pak Vás zklamu - není to tak. Fotka není ani pořízena z dronu či nějakým fotografem z venku... Pravda je taková, že loď na obrázku je identické dvojče naší lodi, a to Mein Schiff 1, která Stockholm opouštěla krátce po našem příjezdu. Po té, co se naše lodě i pasažéři pozdravili, nám Mein Schiff 1 uvolnila místo u mola a my jsme na několik minut stáli u břehu, než jsme se vydali před 16. hodinou na další cestu.
Večer jsme s Thomasem absolvovali premiéru naší show s hity Udo Jürgense. Pro ty, kteří tohle jméno neznáte - je to zpěvák, jehož popularita se dá v německu srovnávat s naším Karlem Gottem, přičemž Udo Jürgens si hudbu k hitům skládal sám. Tento hitmaker (narozený v rakouském Klagenfurtu v roce 1934, zemřel v roce 2014) má na kontě přes 1.000 skladeb... O tom, že jeho hudba je mezi německými posluchači stále oblíbená, svědčí fakt, že místa na náš koncert byla obsazena hned na začátku cesty a sál by úplně plný.
Dalšího dne (22.9.) ráno jsme byli opět ve finském Turku, kde se nachází loděnice firmy Meyer Turku. Na rozdíl od minulé cesty jsme ale k výrobnímu molu necouvali a tak jsme loděnici, kde byla Mein Schiff 2 vyrobena, viděli jen z dálky. Po pár minutách jsme se otočili a vydali se mezi finskými ostrůvky Skerry zpět na jihozápad.
Cesta tohoto i dalšího dne (23.9.) probíhala ve svižném tempu a za celkem příjemného a slunečného, i když už trošku chladnějšího počasí. K večeru jsme se dostali k Öresundskému mostu - a vzhledem k tomu, že jsme se předchozí den nezdrželi v Turku (jako na minulé cestě, kdy jsme 3 hodiny nakládali náhradní díly), tak jsme ho zastihli ještě dřív, než stačil zmizet ve tmě. Pokud jste o tomto mostě ještě neslyšeli, pak přikládám krátký popis této architektonické zajímavosti.
Öresundský most spojuje (jak už bylo uvedeno v minulé kapitole) hlavní město Dánska Kodaň se švédským přístavem Malmö. Tento most je dvoupatrový (horní patro je vyhrazeno pro automobilovou dopravu, spodní pro vlaky) a jedná se v současnosti o druhý největší pevný most na světě. Celkem má 16 km a tvoří ho několik částí. První část (při cestě směrem z Kodaně do Malmö) je uměle vytvořený poloostrov o délce 430 m, na jehož konci se silnice zanoří do 3,5 km dlouhého tunelu, který vede 10 metrů pod hladinou moře. Pak se cesta opět vynoří na 4 km na uměle vytvořeném ostrově a na druhém konci navazuje silnice na most dlouhý 7.845 metrů; tato část (pod kterou mohou projíždět lodě) je zavěšená na více než 200 metrů vysokých pylonech. Vozovka zde leží v nejvyšším bodě 57 metrů nad hladinou moře.
Díky tomuto mostu trvá cesta z Kodaně do Malmö 35 minut. I přes relativně vysoký poplatek za použití (50 - 90 Eur, podle typu automobilu) přejede denně most okolo 10 - 20 tisíc automobilů (ty mohou na mostě jet rychlostí až 130 km/h) a přibližně 280 vlaků. Most je v provozu od 1. července 2000, jeho provoz zahájila přestřihnutím pásky sama dánská královna Margrethe II. a švédský král Karel XVI. Gustav. Mimochodem - zhotovení celého mostu vyšlo na 19,6 miliardy dánských korun, což je přibližně 2,6 miliardy Eur. Odhaduje se, že za 35 let by se investice měla vrátit.
V noci jsme se přesunuli až na severní konec úžiny Kattegat a nad ránem se stočili na jihozápad okolo dánského Skagenu do úžiny Skagerrak. Počasí v Severním moři už nebylo tak přívětivé jako v předchozích dnech. Boční vítr o rychlosti až 80 km/h narážel do boků naší lodi a soudě podle barvy a výrazu obličejů některých pasažérů to nedělalo všem úplně dobře. Nicméně - kdo si vyzkoušel podobný "Seegang" na lodi, která je cca 4x menší, tomu to už ani nepřišlo. :-D I přes tuto nepřízeň počasí jsme měli naši polední show obsazenou do posledního místa v sále a slušná byla prý i sledovanost našeho vystoupení v televizi, kde je každý program z obou divadel vždy přenášen.
Odpoledne se obloha zatáhla a vítr zesílil při nárazech až na 110 km/h, tak se nám loď hezky rozkymácela - nedalo se tedy udělat nic rozumějšího, než si zalézt do postele, pustit si hezký film - a po večeři si to pro velký úspěch zopakovat. To už jsme ale mířili do ústí řeky Labe a blížili se k přístavu v Hamburgu. Pasažéři balili zavazadla a další cesta byla u konce.
Ještě přidávám tradiční mapu cesty. Díky za pozornost a hezký den, ať už jste kdekoliv.
Formát pro tisk