První cesta začala 11. září v Hamburgu - a to samozřejmě čtyřhodinovou karanténou na kajutě, neboť celá loď procházela opět velkou desinfekcí, než se začnou po 15. hodině naloďovat první noví pasažeři. V 19:30 ještě proběhl krátký meeting s vedením oddělení zábavy a nově nastoupivšími kolegy z naší branže a naše loď se mezitím vydala po Labi směrem do Severního moře, na skoro třídenní plavbu ke Stockholmu.
První den plavby byl větrný a podmračený, dopoledne dokonce vydatně pršelo. V takovém počasí je lepší na kluzké paluby ani nevycházet - stejně nic neuvidíte a v prudkém studeném větru chytnete leda tak rýmu. Mein Schiff 2 uháněla rychlostí 20 uzlů (37 km/h) směrem na sever. Neměli jsme ten den žádný koncert, takže program byl odpočinkový - trošku cvičení, nějaký ten film... Když se přiblížila večerní šestá hodina, naše loď se právě stáčela okolo nedaleko stojícího městečka Skagen (bylo cílem naší první cesty).
Vpluli jsme do úžiny Kattegat (mezi Dánskem na západě a Švédskem na východě) a pokračovali na jih. Telefonní signál přeskakoval hned do Dánska, hned na operátora ve Švédsku; některé momenty, kde nebylo zrovna žádné pokrytí, naskočila síť AT&T. Drobná rada: pokud by vám tato síť někdy na cestách na telefonu naskočila, tak si na ni dávejte velký pozor a raději vypněte mobilní data... Zatím, co služby dánských i švédských operátorů jsou (díky sdruženým cenám v EU) stejné, jako u nás doma, volání přes "námořní" signál AT&T vás vychází na cca 69 Kč/min za odchozí hovor, 49 Kč/min za příchozí hovor, SMS za skoro 15 Kč a data jsou za 360,- Kč/MB - tak abyste pak nebyli nemile překvapeni.
Než přišlo ráno, přesunula se Mein Schiff 2 na jih až k německému přístavu Kiel. Stočili jsme se na severovýchod a vpluli do Baltského moře. V poledne jsme měli s Alexanderem další show.
... a odpolede a večer už probíhal standardně - sauna, jídlo, bar...
V noci se naše loď přesunula až na 59. rovnoběžku, na které se nachází i Stockholm. Stočili jsme se směrem na západ a v dopoledních hodinách jsme vpluli do nádherné pasáže ostrůvků. Nejprve to byly jen malé, sotva pár desítek metrů velké skalnaté plochy uprostřed vody, kde byl sem-tam nějaký strom či keř, za chvíli se však ostrůvky začaly zvětšovat a objevily se na nich nejen nádherné nekonečné lesy, ale také typické severské dřevěné barevné chaty a vily. I přes tu mírnou nepřízeň počasí naprosto úchvatná scenérie krásné, čisté přírody. Pokud byste někdy měli možnost do Stockholmu připlout lodí, opravdu si nenechejte tuto úžasnou podívanou ujít, je to jedinečný zážitek.
Na rozdíl od destinací Skagen v Dánsku nebo Göteborg ve Švédsku, které jsem ještě nenavštívil, jsem měl návštěvu hlavního švédského města už několikrát za sebou v roce 2006. Tím neříkám, že mě nemrzí, že jsme se do tohoto krásného města nepodívali, ale aspoň vám můžu nabídnout pár fotek z doby před 14 lety a k tomu zopakovat pár informací o této lokalitě.
Oblast, kde leží Stockholm, byla osídlena již v době kamenné (tedy cca 6.000 let před Kristem). První větší význam zaznamenala tato lokalita zejména v době okolo roku 1.000 před Kristem, kdy zde žili Vikingové, kteří se zasloužili o vybudování velkého množství obchodních cest. Oficiální statut města (v té době pod názvem Birger Jarl) má od roku 1252. V samotném Stockholmu žije dnes takřka milion obyvatel, v celé metropolitní aglomeraci pak 2,2 milionu obyvatel; tento region sám o sobě tvoří více než třetinu HDP celého Švédska. Město je politickým i kulturním centrem Švédska; nachází se zde např. univerzita Institut Karolinska, udělují se zde Nobelovy ceny (Alfréd Nobel byl rodák ze Stockholmu, stejně jako např. Doplh Lundgren). Švédsko je zemí s konstituční monarchií a parlamentní demokracií. Oficiálním sídlem švédského krále (v současnosti Karel XVI. Gustav) je v přístavu stojící Stockholmský palác, jako soukromá residence vladaře však slouží Drottningholmský palác (stojící na okraji Stockholmu). Vláda sídlí v budově Rosenbad, zatím co parlament (Riksdag; Říšský sněm) má vlastní sídlo jinde. Kromě krásných uliček starého města, kde se nachází mnoho krásných kostelů či paláců, patří k největším zajímavostem Stockholmu jednotlivé zastávky metra, resp. jejich jedinečná výzdoba - Stockholmské metro je nazýváno nejdelší uměleckou galerií na světě.
Zajímavostí je, že nejnižší teplota byla ve Stockholmu naměřena v lednu 1814, kdy zde zaznamenali -32 stupňů Celsia, zatímco nejvyšší teplotu naměřili jen o 3 roky dříve - přesněji v červenci 1811, kdy se rtuť teploměru vyšplhala na +36 stupňů Celsia. Rozdíl mezi těmito teplotami v jedné lokalitě je tedy bez mála 70 stupňů Celsia!!
Tolik tedy k městu slovem a teď už několik slíbených fotografií z roku 2006. Jejich kvalita není až tak úplně nejlepší, jak jste asi v poslední době zvyklí; ty "ajfouny" holt ještě nebyly to, co dnes... :-)
Královský palác
Za naši současnou cestu přidávám aspoň jednu aktuální fotografii z paluby lodi:
Když už je řeč o stockholmském přístavu, stojí zde za zmínku ještě jedna historická událost. V letech 1625 - 1628 stavěl ve Stockholmu nizozemský stavitel lodí Henrik Hybertsson na příkaz tehdejšího krále Gustava II. Adolfa válečnou loď. Tato loď (pojmenována po tehdejší vládnoucí dynastii - Vasa) měla být jednou z největších a nejlépe vyzbrojených lodí své doby a měla reprezentovat královskou moc.
Jen pro vaši představu, co tehdy znamenalo "opravdu velká válečná loď": délka 69 metrů, šířka 11 metrů, posádka 137 námořníků a 300 vojáků, plocha plachet přibližně 1.200 m2. Výzbroj lodi tvořila děla umístěna na dvou palubách nad sebou; dohromady se zde nacházelo 48 děl 24liberních, 8 děl tříliberních, 2 děla jednoliberní a 6 moždířů.
Plány lodi byly několikrát v průběhu stavby změněny, a to přímo na přání samotného krále. Dvě dělové paluby a neobvykle vysoký počet děl vysoce snížil stabilitu lodě. Na vodu byla Vasa spuštěna slavnostně 10. srpna 1628. Vypálila slavnostní salvu a když opouštěla přístav (po cca 1.500 metrech plavby), zasáhly ji dva poryvy větru. Při druhém se loď naklonila natolik, že otevřenými střílnami vnikla dovnitř voda a Vasa se potopila. Při tomto neštěstí zahynulo minimálně 30 členů posádky.
Tím však příběh lodi nekončí: v roce 1956 objevil vrak potopené lodi soukromý průzkumník Anders Franzén. Loď byla zachovalá v pozoruhodně dobrém stavu, což bylo později vysvětleno tím, že v Baltském moři se nevyskytuje šášeň lodní, která jinak napadá a likviduje dřevěné lodní vraky. 24. dubna 1961 byla Vasa vyzvednuta na hladinu a spolu s ní i 14.000 dřevěných předmětů, včetně 700 soch. Mimo jiné byly ve vraku nalezeny ještě ostatky 12 osob, přičemž dvoje z toho patřily mladým ženám... Dřevo lodi, která ležela na dně bez pár měsíců 333 let, muselo být samozřejmě konzervováno (k tomu se používá polyethylenglykol, který prostupuje dřevem a slanou vodu postupně nahrazuje). Dnes má loď ve Stockholmu vlastní muzeum, které lze navštívit.
Zpět však do přítomnosti (tedy do 14. září 2020) a na cestu. Po té, co jsme se ve Stockholmském přístavu v 15:00 otočili, vyrazili jsme opět tou krásnou přírodní pasáží do Baltského moře. Za zvuků našeho koncertu zapadalo nad Švédskem slunce...
Jakmile jsme vyjeli na volnou plochu, nabrali jsme kurz směrem na severovýchod, k finskému městu Turku. V itineráři naší cesty byly jako druhý cíl této cesty napsány ostrovy Schären, což je název německý. Ve skandinávských jazycích mají označení velmi podobné (např. ve švédštině skär, v dánštině skær či v norštině skjer) a anglicky se obecně označují jako již výše zmíněné skerry (českou alternativu názvu pro tyto ostrovy se mi najít nepodařilo). Všechna tato slova (odvozená od staronorského slova "sker") obecně označují malý skalnatý ostrov, který je příliš malý pro bydlení - nejčastěji se jedná o skalní útes čnící z moře. Geograficky patří tyto ostrovy do Alandského souostroví, které se kromě 6000 ostrovů skerry skládá z dalších téměř 300 ostrovů, které jsou bez problémů obyvatelné (ve skutečnosti je obydleno asi 80 z nich).
Protože mě v noci trošku opět pobolívala záda, nespalo se mi moc dobře a vstal jsem brzy, abych si záda protáhnul. Na finské ostrovy byl za ranního rozbřesku z posilovny krásný pohled.
Okolo 8. hodiny jsme dopluli až k finskému přístavu Turku. V tomto přístavu se nachází loděnice Meyer Turku, kde byla (nejen) loď Mein Schiff 2 vyrobena - což připomíná mimo jiné i tabulka umístěná na 14. podlaží. Díky tomu, že "nám" finský výrobce posílal na palubu nějaké náhradní díly, jsme se zde místo plánované půlhodinky zdrželi asi hodiny tři. Díky tomu jsme ale doslova nacouvali k doku o hodně blíž, než je obvyklé, a tak se nám naskytla jedinečná příležitost vidět nejen molo a budovy loděnice, ale také zahlédnout další velké výletní lodě, které zde byly na opravě.
Naše loď se o půl 12. otočila a vydala se zpět, od finského přístavu Turku směrem na jihozápad. Opět jsme projížděli nádhernou pasáží menších i větších ostrůvků...
... když jsme dostali od kapitána hlášení, že za několik málo okamžiků dostihneme naši sesterskou loď Mein Schiff 1. Tato loď je jen o jeden rok starší, jinak by v podstatě měla být identická jako ta naše. Brzy jsme ji opravdu dostihli a ještě k tomu předjeli. Mein Schiff 1 nabírá v současné době pasažery v severoněmeckém přístavu Kiel, který je ale - na rozdíl od Hamburgu - na "straně" u Baltského moře; proto tedy nemusela tolik spěchat. Mein Schiff 1 nám kousek uhnula z cesty, pak pluly obě lodě několik minut vedle sebe a zdravily se vzájemně houkáním. Pak jsme Mein Schiff 1 nechali za sebou a vyrazili plnou parou přes Baltské moře...
Ráno dalšího dne (16. září) jsme už měli Baltské moře skoro za sebou; po naší polední show jsme se už stáčeli okolo jižního výběžku Švédska opět na sever, do úžiny Kattegat. Do Hamburgu nám zbývalo něco přes 1.100 km, na které jsme měli necelé 2 dny - takže jsme pluli tak rychle, jak to jen šlo. Večer, po 20. hodině, jsme míjeli Öresundský most, který spojuje dánské hlavní město Kodaň se švýcarským Malmö...
... ale o tom si povíme něco zase příště - protože (jak jsem už v úvodu předeslal) nás stejná cesta čekala hned znovu.
Zbytek cesty do německého přístavu probíhal více než poklidně a my jsme 18. září v brzkých ranních hodinách dorazili zpátky do Hamburgu... Přidávám ještě tradiční plánek naší cesty a loučím se.
Formát pro tisk