Původní cíl této cesty měl být v hlavním městě Norska (Oslo), takže jsme pluli vlastně stejným směrem - tedy z Hamburgu podél dánského západního pobřezí na sever. Oproti první cestě však byl na tenhle výlet vyhrazen o den víc, takže jsme pluli velmi zvolna; přesněji rychlostí okolo 9,5 uzlu, tedy necelých 18 km/h.
Na této čtyřdenní cestě jsme měli naplánovány dva koncerty. Sešli jsme se tedy ještě před vyplutím s Alexanderem, poskládali nový program a hned jej nazkoušeli. Díky tomu, že první koncert měl proběhnout druhý den cesty (8. září) ve 22:30 večer, jsme měli celý den volno. Asi stěží si lze představit delší den, když nemáte absolutně nic na práci a okolní "krajina" (dá-li se tak moře všude okolo, kam se podíváte) vlastně nikam neubíhá. Vydržet spát nebo koukat na filmy či seriály vás brzy omrzí a tak začnete vymýšlet nějaké zpestření.
Pamětliv svého červnového desetidenního pobytu v Úrazové nemocnici Brno, který jsem strávil na kapačkách s totálně zablokovanými zády (tímto zdravím paní doktorku Vlachovou i všechny sestřičky z jejího oddělení a ještě jednou děkuji za skvělou péči) i svých návštěv na rehabilitacích u Jánských v IBC a v Rehabilitačním centru ÚN u p. primářky Vavrušové (takéž zdravím všechy) jsem se rozhodl něco udělat pro své zdraví - a tak jsem vyrazil do lodní posilovny.
Vybavená je opravdu velmi slušně, nějaké vyžití si zde najde každý. Navštívil jsem posilovnu jak dopoledne, tak i odpoledne, ale jen velmi opatrně, abych vydržel odehrát večerní koncert. Ten jsme tentokrát měli až ve 22:30. Byl jsem zvědav, jestli dorazí aspoň pár lidí. Opravdu pár (přesněji 18) lidí přišlo... Situaci jsme pak rozebírali s šéfovou scény Schaubühne Annou; ta nám vysvětlila, že se společnost na této cestě prostě rozhodla vyzkoušet, zda jsou pasažéři ochotni dojít na koncert i takto pozdě. Pokus se ovšem trošku minul účinkem, neboť drtivá většina turistů (kteří předešlý den v Hamburgu nastoupili) strávila prý celý den na barech a tak už na večeři po 18. hodině bylo mnoho z nich ve velmi podnapilém stavu. :-) Koncert jsme ale i tak odehráli, jak se sluší a patří - tedy naplno. Ještě rychlé pivko a v jednu hodinu ráno už jsem oddychoval ze spánku na kajutě.
Další den dopoledne bylo opravdu nevlídno - mlha, vítr a déšť; člověku se ani nechtělo z postele. Napadlo mě, že pokud to takto vydrží, tak z té plánované "zastávky" v Göteborgu turisté moc neuvidí. Slovo "zastávka" jsem záměrně napsal do uvozovek, protože jsme se po připlutí do tohoto přístavu vlastně ani nezastavili... Jen jsme najeli do zátoky, pak kapitán otočil loď a pomalým tempem zase vyjel ven. Takže jsme Göteborg opravdu viděli jen z dálky.
Za to jsme se ale z průběžného hlášení od kapitána dozvěděli, že při standardní zastávce v této lokalitě se Mein Schiff 2 do starého přístavu stejně nevleze, neboť molo má délku 280 m, zatímco Mein Schiff 2 má přes 310 m. Proto se normálně kotví u kontejnerového mola, odkud pasažery do centra města a zpět vozí shuttlebus.
Zastávka v Göteborgu tedy byla více, než krátká. Aspoň, že se mezitím umoudřilo počasí; chladný vítr rozehnal mraky a vysvitlo nám sluníčko; na výjezd ze zátoky byl aspoň trošku veselejší pohled.
Zašel jsem si opět trošku protáhnout záda do posilovny a pak se vrátil na kajutu. Sluníčko pořád svítilo, tak co se na chvilku nenatáhnout?
Po večeři jsem se vydal podívat na koncert našich kolegyň - Miriam a Izabel, houslistka a harfistka. Bývalé spolužačky ze školy v Zurichu prezentovaly jeden ze svých dvou klasicky laděných programů. V rámci flotily společnosti TUI cruises to bylo mimochodem poprvé, kdy se na jejich palubě objevila harfa. Děvčata musela - podobně, jako my s Alexanderem - dodržet časový limit 35 minut, který vycházel z aktuálních protikoronavirových nařízení. Přiznávám ale, že těmto krátkým koncertům začínám přicházet na chuť... Prostě do půlhodinky nakoncentrovat to nejlepší, co člověk umí a chce posluchačům předvést, a jde se pryč; žádné tříhodinové martirium jako na besídkách ZUŠ či při některých divadelních představeních.
V noci jsem si krásně zavzpomínal na své první zážitky s kývající se lodí před 14 lety. Do Mein Schiff 2 se opíral boční vítr o rychlosti přes 70 km/h, jednolivé poryvy s lodí hezky cloumaly a sem tam shodily na zem věci, které ležely na kraji stolu. S původními prožitky z Astorie z roku 2006, kdy jsem měl první kajutu na přídi, těsně nad čarou ponoru, se to samozřejmě srovnat nedalo - tohle byla procházka růžovou zahradou.
Ráno 10. září bylo krásné počasí. Pluli jsme stále tou pomalou rychlostí směrem na jih, podél západního pobřeží Dánska. Skočil jsem si na snídani a po ní rychle zacvičit, protože v 11:00 už jsme měli s Alexanderem zkoušku na polední show. Alexander opět trošku přeskládal pořadí písniček, ale bylo to jen ku prospěchu věci - diváci (stejně jako manažerka Schaubühne) byli nadšeni. Po následném obědě se mi podařilo ještě "ulovit" volné místo v sauně (vzhledem k protikoronavirovým opatřením je počet lidí v sauně omezen a je třeba si ji zabookovat včas, nebo čekat, jestli se něco neuvolní) a pak následoval malý odpočinek na kajutě před hlavní večerní zevlovačkou...
Když už je zde stále řeč o kajutě: na každé cestě, kterou jsem s lodí podniknul, jsem vám nabídnul obrázky kajuty, kterou obývám... Tentokrát jsem dostal kajutu v 8. podlaží, uprostřed lodi a s balkonem, čili předpokládám, že do vyšší kategorie už se asi nedostanu. Proto Vám nyní nabízím malou rekapitulaci.
Má první kajuta na MS Astoria byla pasažerská, ale vnitřní - tedy bez okna. Jedna postel, rádio, malá televize na malém stolku, ale vlastní koupelka. To bylo v květnu 2006.
V pasažerské kajutě jsem byl sotva týden; hned po té jsem se stěhoval do té zmíněné kajuty dole, úplně na špici lodi, kde jsem zůstal od května až do podzimu. Dvě postele nad sebou, miniaturní okénko s těžkým ocelovým poklopem (který přišli námořníci před bouří vždy zavírat), společná skříň s kolegou, jedno umyvadlo, malý stolek a sprcha se záchodem společná se sousední kajutou, kde bydlel kapelník. Samozřejmě je na snadě, že o nějakém internetovém připojení na lodi (navíc ještě jako posádka v podpalubí) jsme si mohli nechat jenom zdát a spojení "mobilní data" v té době asi nikdo ještě neznal... A jak že vypadal výhled z "okna"??
Po sedmi letech přišla nabídka jet na MS Hamburg. To bylo vlastně totéž, jen v bledě modrém... Patrová postel, malé kulaté okénko nad hladinou, společné umyvadlo a skříň (zabezpečená gumicukem, aby se neotvírala), jedno křesílko, vedle kapelník s trumpeťákem, se kterými jsme se dělili o záchod a sprchu. Jako bonus jsme měli kajuty nad nádrží s odpadní vodou - a vzhledem k tomu, že MS Hamburg už nepatřila k nejnovějším lodím, dovedete si asi představit ten krásný všudypřítomný odér... Ale - už jsme měli ledničku a občas při troše štěstí se dal rozběhnout internet (kupovali jsme si na hodinové připojení lístečky). V té stejné kajutě jsem strávil i druhou cestu s MS Hamburg přes Island a Grónsko až na americký kontinent a po Karibiku.
Mezi dvěma kontrakty na MS Hamburg jsem v roce 2014 absolvoval krátký pobyt na MS Bremen. Cestoval jsem se zpěvákem jménem Herbert Skibowski a měli jsme také společnou kajutu, ale aspoň pasažerskou. Nebyla velká, ale to na MS Bremen vlastně nebylo nic, protože šlo o expediční a velmi malou loď.
Na opravdu slušnou pasažerskou kajutu jsem povýšil až minule (2019), na Mein Schiff Herz. I když mě později přestěhovali ze zádě na příď, kde byla sice identická kajuta, ale s malým okýnkem, byl to už opravdový luxus. Vlastní koupelka, skříňky, k dispozici kromě dvoulůžka ještě další 2 lůžka vyklápěcí, plochá televize, 2x denně servis úklidu, dostatek prostoru - a hlavně funkční internet... Nevýhodou byl průduch klimatizace uprostřed místnosti, který foukal studený vzduch ve dne v noci přímo na hlavu, ať jste byli na kajutě kdekoliv.
No - a konečně se dostáváme k Mein Schiff 2. Jak jsem již uvedl, jedná se (nyní, v roce 2020) o nejnovější loď flotily společnosti TUI cruises; na vodu byla spuštěna v únoru 2019. Je to už opravdu kajuta, jak má být - dostatečně velký stojek, klimatizace, slušná postel, otoman, 2x denně úklid, krásná koupelna, karafa s vodou, kávovar, flat TV s propracovaným informačním systémem (který mimochodem umožňuje sledovat i přímé přenosy z obou divadel, pokud tam probíhá nějaké představení), funkční rychlý internet a balkón s dvěma židličkami a popelníkem. Prostě krása a spokojenost...
Tolik tedy přehlídka bydlení na lodích, jak se na mých cestách průběžně v čase proměňovalo, od Astorie v r. 2006 až po novou Mein Schiff 2 v r. 2020. Snad bylo tohle vyprávění pro vás aspoň trošku zajímavé, i když jsme se nikam ven nepodívali... Díky, pokud jste opět dočeli až sem. Já si běžím ještě zacvičit a pak na večeři - a zítra opět měníme pasažery.
Tradičně na závěr mapa naší cesty:
Formát pro tisk